¹Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

¹Tedaj spregovori GOSPOD iz viharja in reče Jobu:

²Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

²Kdo je ta, ki v mrak zavija Božje sklepe z besedami brez spoznanja?

³Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

³Opaši, pravim, kakor mož ledja svoja! jaz te bom vprašal, in ti me pouči!

⁴Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

⁴Kje si bil, ko sem postavljal temelje zemlji? Povej, če kaj imaš razuma!

⁵Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

⁵Kdo je določil mero njeno, če menda veš? ali kdo je čeznjo potegnil merno vrvico?

⁶Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

⁶V kaj so vtaknjeni podstavni stebri njeni? ali kdo je položil njen vogelni kamen,

⁷Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

⁷ko so pele vkup jutranje zvezde in vsi sinovi Božji radostno ukali?

⁸Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

⁸In kdo je zaprl morje z zatvornicami, ko je ven pridrlo kakor iz materinega telesa,

⁹Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

⁹ko sem mu naredil oblake za oblačilo in megleno tmino za plenice,

¹⁰Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

¹⁰in sem mu določil stalno mejo in postavil zapahe in vrata

¹¹I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

¹¹in velel: Dotod pojdeš in nikar naprej, in tu bodi mejnik kljubovalnim valovom tvojim!

¹²Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

¹²Ali si kdaj, odkar živiš, ukazal jutru se svitati, si li odkazal jutranji zarji mesto njeno,

¹³Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

¹³veleč, naj zgrabi robove zemlje in ž nje otrese brezbožnike?

¹⁴Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

¹⁴Kakor pečatna glina se premenjuje zemlja in vse na njej se kaže kakor v oblačilu;

¹⁵A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

¹⁵a brezbožnim se jemlje njih luč, in povzdignjena rama bo strta.

¹⁶Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

¹⁶Ali si stopil v studence morja, si li prehodil dno globočine?

¹⁷Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

¹⁷Odprla so se ti vrata smrti in videl si vrata smrtne sence?

¹⁸Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

¹⁸Si li prav pregledal širjavo zemlje? Povej, če vse to veš!

¹⁹Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

¹⁹Katera je pot do bivališča luči in kje je temi rodni kraj?

²⁰Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

²⁰da bi ju pripeljal do njiju mej in da bi znal steze k njiju hiši?

²¹Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

²¹Pač to veš? saj si bil takrat rojen in dni tvojih število je veliko!

²²Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

²²Si li dospel do skladišč snega in videl zaloge toče,

²³Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

²³ki sem jih prihranil za čas nadloge, za dan boja in vojske?

²⁴Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

²⁴Kateri je pot, ki se na njem svetloba delí, vzhodni veter se razširja nad zemljo?

²⁵Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

²⁵Kdo je razklal v oblakih lijaku tok in odpira pot blisku in grmenju,

²⁶Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

²⁶da bi deževalo na zemljo brez ljudi, na puščavo, kjer ni človeka,

²⁷Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

²⁷da se nasiti pušča in puščava in poganja zelena trava.

²⁸Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

²⁸Ima li dež očeta in kdo plodi rosne kapljice?

²⁹Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

²⁹Iz čigavega telesa prihaja led in kdo rodi slano nebeško?

³⁰Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

³⁰Vode se zgoščujejo, da so kakor kamen, in gladina globočine se stakne vkup.

³¹Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

³¹Moreš li zvezati zveze gostosevcev ali razdreti spojine rimščic?

³²Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

³²Storiš li, da se prikažejo znamenja zverokroga o svojem času, moreš li voditi medveda ž njegovimi mladiči?

³³Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

³³Poznaš li postave neba, ali pa urejaš vlado njegovo nad zemljo?

³⁴Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

³⁴Moreš li povzdigniti glas svoj do oblakov, da te množina vode pokrije?

³⁵Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

³⁵Moreš li bliske izpuščati, da švigajo, da ti reko: Tu smo!

³⁶Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

³⁶Kdo je del v notranjščino modrost, ali kdo je dal duhu razum?

³⁷Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

³⁷Kdo šteje najvišje oblake z modrostjo in kdo izliva nebeške mehove,

³⁸Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

³⁸ko se strdi prah, da je kakor ulitina, in se grude prilepijo druga drugi.

³⁹Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

³⁹Mar levinji loviš plen in tešiš mladih levov glad,

⁴⁰Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

⁴⁰ko čepe v brlogih svojih, v goščavi na preži sede?Kdo pripravlja vranu hrano njegovo, ko mladiči njegovi kriče k Bogu mogočnemu, letajo semtertja, ker nimajo živeža?

⁴¹Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

⁴¹Kdo pripravlja vranu hrano njegovo, ko mladiči njegovi kriče k Bogu mogočnemu, letajo semtertja, ker nimajo živeža?