¹Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

¹Veš li za čas, kdaj rode divje koze v skalah, ali si opazoval, kdaj so košute v porodnih bolečinah?

²Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

²Si li preštel njih mesece, katere jim je dopolniti, in veš li čas, kdaj rode?

³Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

³kako se zvijajo, mlade svoje izpuščajo, bolečin se oproščajo?

⁴Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

⁴Njih mladiči se ojačujejo, rastó pod milim nebom, jih zapuste in se k njim več ne povrnejo.

⁵Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

⁵Kdo je pustil divjega osla v prostost in vezi njegove kdo je razklenil,

⁶Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

⁶ki sem mu jaz naredil puščavo v hišo in solnato puščo za prebivališče?

⁷Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

⁷Njemu je v smeh mestni hrup, za krik gonjačev se ne meni.

⁸To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

⁸Gleda po gorah, kod je kaj paše, in išče povsod zelenja.

⁹Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

⁹Ali bo hotel divji bivol služiti tebi, bo li prenočeval pri jaslih tvojih?

¹⁰Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

¹⁰Ga li moreš v jarem vkleniti, da bi delal brazde, ali bo za teboj vlačil brano po dolini?

¹¹Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

¹¹Boš li mu zaupal, ker je velika moč njegova, in prepustiš mu li delo svoje?

¹²Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

¹²Moreš se li zanesti nanj, da spravi žetev tvojo in zbere žito na gumnu tvojem?

¹³Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

¹³Veselo fofota nojica s perutjo svojo: a je li je njeno perutje in perje kakor štorkljino?

¹⁴A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

¹⁴Kajti jajca svoja pušča na zemlji in jih ogreva v prahu,

¹⁵Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

¹⁵a zabi, da jih utegne noga poteptati in zverina poljska streti.

¹⁶Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

¹⁶Trdo ravna s svojimi mladiči, kakor da niso njeni, nič je ne skrbi, da se je trudila zaman.

¹⁷Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

¹⁷Kajti Bog ji je prikratil modrost in razumnosti ji ni podelil.

¹⁸Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

¹⁸Kadar se vzdigne, da leti, zasmehuje konja in jezdeca.

¹⁹Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

¹⁹Si li dal konju moč njegovo in mu vrat ogrnil z vihrajočo grivo?

²⁰Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

²⁰Naredil si, da skače kakor kobilica? Rezgetanje njegovo je krasno in strašno.

²¹Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

²¹Grebe tla s kopiti, veseli se moči svoje, dirja oborožencem naproti.

²²Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

²²Posmehuje se bojazni in se ne ustraši, in meču se ne umakne.

²³Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

²³Nad njim zvenči strelni tulec, bliska se kopje in sulica.

²⁴S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

²⁴Silovito jezno dirja naprej in ne da se udržati, ko se zglasi trobenta.

²⁵Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

²⁵Kadar zadoni tromba, kliče: huj! in oddaleč že čuje boj, grmeči glas poveljnikov in bojni krik.

²⁶Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

²⁶Tvoj li razum napravlja, da se jastreb dviga, razpenja peruti proti poldnevu?

²⁷Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

²⁷In zleti li orel visoko na tvoje povelje in postavi v višavi gnezdo svoje?

²⁸Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

²⁸V skalah prebiva in gnezdi po pečinah in planinskih vrheh.

²⁹Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

²⁹Odondod preži na živež, v daljavo gledajo oči njegove;in mladiči njegovi srebajo kri, in kjer je mrtvo truplo, je tudi on.

³⁰Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

³⁰in mladiči njegovi srebajo kri, in kjer je mrtvo truplo, je tudi on.