¹Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

¹In odgovori Elifaz Temančan in reče:

²Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

²Če poskusimo govoriti s teboj, morda ti bo nadležno? Ali kdo se more zdržati govora?

³Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

³Glej, mnoge si učil in trudne roke si krepčal.

⁴Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

⁴Besede tvoje so bodrile omahujoče, in šibeča se kolena si utrjeval.

⁵Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

⁵A ker je sedaj nad tebe prišlo, ti je bridko, in ker je tebe zadelo, si se prestrašil.

⁶Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

⁶Ni li tvoja bogaboječnost upanje tvoje in popolnost potov tvojih nada tvoja?

⁷Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

⁷Spomni se, prosim te, kdo je kdaj poginil nedolžen, kje so zatrli poštenjake?

⁸Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

⁸Kolikor sem videl jaz: tisti, ki orjejo krivico in sejejo nesrečo, jo tudi žanjejo.

⁹Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

⁹Od diha Božjega ginejo, in sapa jeze njegove jih pokončava.

¹⁰Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

¹⁰Rjovenje leva, glas ljutega leva utihne, in zobje levičevi bodo strti;

¹¹Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

¹¹krepek lev pogine, ker nima plena, in levinjina mladina se mora razkropiti.

¹²Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

¹²In mene je skrivoma došla beseda, uho moje je ujelo njeno šepetanje;

¹³V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

¹³v premišljevanju, ki ga sprožijo nočne prikazni, ko trdno spanje objema ljudi:

¹⁴Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

¹⁴strah me je obšel in trepet, in vse kosti moje so se pretresle;

¹⁵Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

¹⁵kajti duh je šel mimo mene – vstali so pokoncu lasje telesa mojega.

¹⁶Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

¹⁶Ustopil se je, a nisem mu spoznal obraza, podoba mi je bila pred očmi, šepet in glas sem začul:

¹⁷Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

¹⁷„Je li smrtnik pravičen pred Bogom ali mož čist pred Stvarnikom svojim?

¹⁸Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

¹⁸Glej, hlapcem svojim ne upa in angele svoje lahko okrivi zmote:

¹⁹Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

¹⁹koliko bolj one, ki prebivajo v ilovih hišah, ki jim je podlaga v prahu, ki jih je lahko zatreti kakor molje!

²⁰Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

²⁰Od jutra do večera se stro, in preden kdo opazi, izginejo za vekomaj.Ni li tako? Ko se jim izdere vrv, ki veže njih šator telesni, umirajo, in to brez modrosti.“

²¹Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

²¹Ni li tako? Ko se jim izdere vrv, ki veže njih šator telesni, umirajo, in to brez modrosti.“