¹Odpovídaje pak Job, řekl:

¹In Job odgovori in reče:

²Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

²O da bi se stehtala nevolja moja in da bi na tehtnico položili nesrečo mojo vso!

³Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

³Kajti sedaj je težja nego morski pesek. Zato so bile nepremišljene besede moje.

⁴Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

⁴Zakaj pšice Vsemogočnega tiče v meni, katerih strup mora piti duh moj, Božje strahote so postavljene v boj zoper mene.

⁵Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

⁵Ali divji osel riga, kadar ima dosti trave, ali muka vol pri svoji krmi?

⁶Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

⁶Ali se more jesti neslastno in neslano? ali je okus v jajčjem beljaku?

⁷Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

⁷Česar se ni hotelo moji duši dotekniti, to mi je kakor gnusna jed sedaj.

⁸Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

⁸O da bi se zgodila prošnja moja, in da bi mi dal Bog, česar želim:

⁹Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

⁹da me Bog izvoli streti, da oprosti roko svojo in me odreže!

¹⁰Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

¹⁰Tako bi mi še ostala tolažba, in radoval bi se v bolečini, ki mi ne prizanaša, da nisem zatajil besede Svetega.

¹¹Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

¹¹Kaj je moja moč, da naj stanovitno čakam, in kaj konec moj, da naj ostanem potrpežljiv?

¹²Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

¹²Trdna li kot kamen je moja moč in meso moje je li iz brona?

¹³Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

¹³Ni li pač tako, da nimam pomoči v sebi nobene, in vsaka pospešitev rešenja je daleč od mene?

¹⁴Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

¹⁴Prijatelj mora kazati usmiljenje obupujočemu, sicer se odreče strahu Vsegamogočnega.

¹⁵Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

¹⁵Bratje moji so varali kakor hudournik, kakor struga hudournikov, ki se gubé,

¹⁶Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

¹⁶ki se kalé od ledu, v katere se zateka sneg.

¹⁷V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

¹⁷Ob času, ko solnce vanje pripeka, presihajo, in ko je vroče, izginejo s svojega kraja.

¹⁸Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

¹⁸Vijejo se semtertja poti njih toka, gredo v puščavo in se razgube.

¹⁹To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

¹⁹Gledale so tja karavane iz Teme, potne družbe iz Sabe so upale vanje:

²⁰Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

²⁰osramočene so bile, ker so se zanašale nanje, prišle so do tja, in rdečica jih je oblila.

²¹Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

²¹Res, tako ste mi postali v nič; strahoto ste zazrli in se preplašili.

²²Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

²²Ali sem morda rekel: Dajte mi, ali: Žrtvujte zame darilo od svojega blaga,

²³Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

²³ali: Oprostite me iz pesti zatiralčeve, ali: Odkupite me iz roke silovitnikove?

²⁴Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

²⁴Poučite me, in molčal bom, in v čem sem se motil, razodenite mi!

²⁵Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

²⁵Kako krepke so poštene besede! A kaj dokazuje karanje vaše?

²⁶Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

²⁶Mislite li grajati besede moje? Saj v veter gredo govori obupujočega!

²⁷Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

²⁷Še za siroto bi vi vrgli kocko in prodali prijatelja svojega!

²⁸A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

²⁸In sedaj se blagovolite ozreti vmé, kajti v lice vam vendar ne bom lagal.

²⁹Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

²⁹Povrnite se, ne zgodi naj se krivica, da, povrnite se, pravda moja je pravična!Je li nepravičnost na jeziku mojem? ali ne more okus moj razpoznati, kaj je pogubljivo?

³⁰A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

³⁰Je li nepravičnost na jeziku mojem? ali ne more okus moj razpoznati, kaj je pogubljivo?