¹Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

¹Nato odgovori Bildad Šuhec in reče:

²Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

²Doklej še boš tako govoril in doklej bodo besede tvoje kakor silovit veter?

³Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

³Ali Bog mogočni prevrača sodbo in Vsegamogočni prevrača li pravičnost?

⁴Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

⁴Ako so grešili sinovi tvoji zoper njega, jih je izročil kazni za njih pregreho.

⁵Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

⁵Ako boš zgodaj iskal Boga mogočnega in milosti prosil pri Vsegamogočnem,

⁶A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

⁶če si čist in pošten: res se prebudi on tebi v prid in blagostanje povrne hiši pravičnosti tvoje;

⁷A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

⁷in prejšnja sreča tvoja bode majhna proti poslednji, ki silno vzraste.

⁸Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

⁸Kajti vprašaj, prosim, prejšnji rod in premisli, kar so preiskali njih očetje

⁹(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

⁹(zakaj mi smo od včeraj in ničesar ne vemo, ker so naši dnevi le senca na zemlji):

¹⁰Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

¹⁰te li ne bodo poučili in ti povedali, ne prineso li besed iz srca svojega?

¹¹Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

¹¹Kjer ni močvirja, zraste li trstičje? in brez vode obrodi li bičje,

¹²Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

¹²ki prej nego druge rastline, še neporezano, usahne?

¹³Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

¹³Take so poti vsakemu, ki zabi Boga mogočnega, in kdor Ga zaničuje, njemu izgine upanje;

¹⁴Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

¹⁴česar se nadeja, se mu izjalovi, pajčevinast je vsak njegov up.

¹⁵Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

¹⁵Nasloni se na hišo svojo, pa ne bo stala, trdno se je oprime, pa se ne bo vzdržala.

¹⁶Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

¹⁶Čvrst in sočnat na solncu se greje in po vsem vrtu razteza veje,

¹⁷Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

¹⁷po kupu kamenja razvija svoje korenine, navzgor se oklepa hiše kamenene.

¹⁸A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

¹⁸Ko ga pa iztrebi Gospodar, kraj njegov ga zataji: Nisem te videl nikdar!

¹⁹Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

¹⁹Glej, to je pota njegovega slast! In iz prahu za njim zrastejo drugi.

²⁰Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

²⁰Glej, Bog mogočni ne zavrže popolnega in ne bo podpiral roke hudobnežem.

²¹Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

²¹Kadar ti napolni usta s smehom in ustnice z radostnim ukanjem,bodo v sramoto oblečeni tvoji sovražilci, in šatora brezbožnikov ne bode več.

²²Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.

²²bodo v sramoto oblečeni tvoji sovražilci, in šatora brezbožnikov ne bode več.