¹Odpověděv pak Job, řekl:

¹Tedaj odgovori Job in reče:

²I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

²Resnično, vem, da je tako; a kako more smrtni človek biti pravičen pred Bogom mogočnim?

³A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

³Ako bi se hotel pravdati ž Njim, Mu ne more odgovoriti ene na tisoč.

⁴Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

⁴Modrega je srca in presilne moči – kdo Mu je kdaj kljuboval in ni škode imel?

⁵On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

⁵On premakne gore, in nihče ne zapazi, da jih je prevrnil v jezi svoji.

⁶On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

⁶On strese zemljo ž njenega mesta, in stebri njeni se pretresejo.

⁷On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

⁷On veli solncu, in ne vzide, in zapečati zvezde v temo.

⁸On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

⁸On razprostira nebo sam in hodi po valovih morja.

⁹On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

⁹On nareja voz na nebu in rimščice in gostosevce in ozvezdja na jugu.

¹⁰On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

¹⁰On nareja velike reči, ki se ne morejo preiskati, čudna dela, ki jim ni števila.

¹¹Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

¹¹Glej, on gre poleg mene, pa ga ne vidim, hodi mimo mene, pa ga ne zapazim.

¹²Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

¹²Če plen pograbi, kdo mu zabrani? kdo mu poreče: Kaj delaš?

¹³Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

¹³Bog ne odvrača jeze svoje. Pomočniki Rahaba [Rahab (t. j. prevzetnik) je ime Egiptu.] se pred Njim morajo ukloniti.

¹⁴Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

¹⁴Koliko manj bi Mu mogel jaz odgovarjati, kje naj dobim besed, da bi se prepiral ž Njim?

¹⁵Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

¹⁵Tudi ko bi prav imel, bi mu ne mogel odgovoriti – milosti bi rajši prosil sodnika svojega.

¹⁶Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

¹⁶Ko bi ga klical in bi mi odgovoril, jaz bi ne veroval, da je slišal moj glas,

¹⁷Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

¹⁷on, ki me streti hoče v viharju in množi rane moje brez vzroka,

¹⁸Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

¹⁸še sape mi ne da vase potegniti, a siti me z bridkostjo.

¹⁹Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

¹⁹Če gre za moč močnega, On reče: „Glej, tu sem!“ in če za sodbo: „Kdo si me upa pozvati?“

²⁰Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

²⁰Ako bi tudi prav imel, bi me vendar usta moja obsodila, ako bi bil popoln, bi On dokazal, da sem popačenec.

²¹Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

²¹Nedolžen sem! ne maram za dušo svojo, zaničujem življenje svoje –

²²Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

²²vse eno je! Zato pravim: I nedolžnega i brezbožnega uničuje!

²³Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

²³Ko bič nagloma ubije, smeje se On izkušnji nedolžnih.

²⁴Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

²⁴Zemlja je izročena oblasti krivičnikov, On zakriva obraz njenim sodnikom. Če On ne, kdo pa drugi?

²⁵Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

²⁵Dnevi moji teko h koncu hitreje nego tekač, beže, sreče ne vidijo nič.

²⁶Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

²⁶Lete naprej kakor čolni iz bičja, kakor orel, ko šine doli na plen.

²⁷Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

²⁷Ko rečem: Hočem pozabiti žalovanje svoje, opustim svoj tožni obraz in razvedrim si lice –

²⁸Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

²⁸groza me je vseh bolečin mojih; vem, da me ne spoznaš za nekrivega.

²⁹Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

²⁹Moram veljati za krivca – čemu bi se pa trudil zaman?

³⁰Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

³⁰Ko bi se umil s snežnico in z lugom si očistil roke,

³¹Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

³¹ti me vtakneš v mlakužo, in celo svoji obleki se bom gnusil!

³²Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

³²Zakaj On ni mož kakor jaz, da bi mu odgovarjal, da bi skupaj šla pred sodbo.

³³Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

³³Ni ga med nama razsodnika, ki bi smel na oba položiti roke.

³⁴Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

³⁴Naj umakne od mene šibo svojo in naj me ne plaši strah njegov,in govoril bom in ne bom se Ga bal; kajti nisem tak sam v sebi.

³⁵Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

³⁵in govoril bom in ne bom se Ga bal; kajti nisem tak sam v sebi.