¹To pověděv Ježíš, i pozdvihl očí svých k nebi a řekl: Otče, přišlať jest hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe;

¹To je povedal Jezus ter povzdigne oči k nebu in reče: Oče, ura je prišla; oslavi Sina svojega, da tudi Sin tvoj tebe oslavi;

²Jakož jsi dal jemu moc nad každým člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, on život věčný dal.

²kakor si mu dal oblast nad vsem človeštvom, da dá večno življenje vsem, ki si mu jih dal.

³Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.

³Večno življenje je pa to, da spoznajo tebe, edinega resničnega Boga, in katerega si poslal, Jezusa Kristusa.

⁴Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil.

⁴Jaz sem te oslavil na zemlji; delo sem dokončal, ki si mi ga dal, da ga storim:

⁵A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého, slávou, kterouž jsem měl u tebe, prve nežli svět byl.

⁵in zdaj oslavi ti, Oče, mene sam pri sebi s slavo, ki sem jo imel pri tebi, preden je bil svet.

⁶Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa. Tvojiť jsou byli, a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali.

⁶Razodel sem ime tvoje ljudem, katere si mi dal od sveta. Tvoji so bili, in meni si jih dal, in besedo tvojo so ohranili.

⁷A nyní poznali, že všecky věci, kteréž jsi mi dal, od tebe jsou.

⁷Sedaj vedo, da je vse, karkoli si mi dal, od tebe:

⁸Nebo slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali vpravdě, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal.

⁸kajti besede, ki si jih meni dal, sem dal njim; in oni so jih sprejeli in spoznali resnično, da sem od tebe izšel, in so verovali, da si me ti poslal.

⁹Já za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo tvoji jsou.

⁹Jaz prosim zanje; ne prosim za svet, ampak za te, ki si mi jih dal, ker so tvoji;

¹⁰A všecky věci mé tvé jsou, a tvé mé jsou, a já oslaven jsem v nich.

¹⁰in vse moje je tvoje, in tvoje je moje; in oslavljen sem v njih.

¹¹Již pak více nejsem na světě, ale oni jsou na světě, a já k tobě jdu. Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, ať by byli jedno jako i my.

¹¹In nisem več na svetu, a ti so na svetu; jaz pa grem k tebi. Oče sveti! ohrani jih v imenu svojem, katere si mi dal, da bodo eno, kakor mi.

¹²Dokudž jsem s nimi byl na světě, já jsem jich ostříhal ve jménu tvém. Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul, než syn zatracení, aby #se Písmo naplnilo.

¹²Dokler sem bil ž njimi, sem jih varoval v imenu tvojem; katere si mi dal, sem ohranil, in nobeden izmed njih ni poginil, razen sin pogube, da se izpolni pismo.

¹³Ale nyní k tobě jdu, a toto mluvím na světě, aby měli radost mou plnou v sobě.

¹³Sedaj pa grem k tebi, in to govorim na svetu, da imajo radost mojo dopolnjeno v sebi.

¹⁴Já jsem jim dal slovo tvé, a svět jich nenáviděl; nebo nejsou z světa, jako i já nejsem z světa.

¹⁴Jaz sem jim dal besedo tvojo, in svet jih je sovražil, ker niso od sveta, kakor jaz nisem od sveta.

¹⁵Neprosímť, abys je vzal z světa, ale abys jich zachoval od zlého.

¹⁵Ne prosim, da jih vzemi s sveta, ampak da jih obvaruj zlega.

¹⁶Z světať nejsou, jakož i já nejsem z světa.

¹⁶Od sveta niso, kakor jaz nisem od sveta.

¹⁷Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.

¹⁷Posveti jih v resnici: tvoja beseda je resnica.

¹⁸Jakož jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět.

¹⁸Kakor si mene poslal na svet, sem poslal tudi jaz nje na svet;

¹⁹A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.

¹⁹in zanje sam sebe posvečujem, da bodo tudi oni posvečeni v resnici.

²⁰Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne,

²⁰Ne prosim pa samo za te, ampak tudi za tiste, ki bodo po njih besedi verovali v mene:

²¹Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal.

²¹da bodo vsi eno; kakor ti, Oče, v meni in jaz v tebi, da bodo tudi oni v nas eno, da bi svet veroval, da si me ti poslal.

²²A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jakož i my jedno jsme.

²²In jaz sem slavo, ki si jo meni dal, dal njim, da bodo eno, kakor smo mi eno.

²³Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakožs i mne miloval.

²³Jaz v njih in ti v meni, da bodo popolnoma združeni v eno, in da spozna svet, da si me ti poslal in si jih ljubil, kakor si mene ljubil.

²⁴Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou, kteroužs mi dal; nebo jsi mne miloval před ustanovením světa.

²⁴Oče, katere si mi dal, hočem, kjer sem jaz, da bodo tudi oni z menoj, da vidijo mojo slavo, ki si mi jo dal, ker si me ljubil pred začetkom sveta.

²⁵Otče spravedlivý, tebeť jest svět nepoznal, ale já jsem tebe poznal, a i tito poznali, že jsi ty mne poslal.

²⁵Oče pravični! svet tebe ni spoznal, a jaz sem te spoznal, in ti so spoznali, da si me ti poslal;in oznanil sem jim ime tvoje, in oznanjeval ga bom: da bode ljubezen, s katero si me ljubil, v njih in jaz v njih.

²⁶A známéť jsem jim učinil jméno tvé, a ještě známo učiním, aby to milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, a i já v nich.

²⁶in oznanil sem jim ime tvoje, in oznanjeval ga bom: da bode ljubezen, s katero si me ljubil, v njih in jaz v njih.