¹A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan,

¹Ko torej zve Gospod, da so farizeji slišali, da Jezus dobiva in krščuje več učencev nego Janez

²(Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho,)

²(dasi Jezus sam ni krščeval, marveč učenci njegovi),

³Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee.

³zapusti Judejo in gre zopet v Galilejo.

⁴Musil pak jíti skrze Samaří.

⁴Moral je pa iti skozi Samarijo.

⁵I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.

⁵Pride torej do samarijskega mesta, ki se imenuje Sihar, blizu zemljišča, ki ga je dal Jakob Jožefu, sinu svojemu.

⁶Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.

⁶Tam pa je bil studenec Jakobov. Jezus torej, truden od pota, kakor je bil, sede k studencu. Bilo je okoli šeste ure.

⁷I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: Dej mi píti.

⁷Kar pride žena iz Samarije zajemat vode. Veli ji Jezus: Daj mi piti.

⁸(Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.)

⁸Učenci njegovi so namreč odšli v mesto, da kupijo živeža.

⁹I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)

⁹Pa mu žena Samarijanka reče: Kako prosiš ti, ki si Jud, mene, ki sem žena Samarijanka, naj ti dam piti? (Judje namreč se ne pečajo s Samarijani.)

¹⁰Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody živé.

¹⁰Jezus odgovori in ji reče: Ko bi poznala dar Božji in kdo je, ki ti pravi: Daj mi piti, prosila bi ti njega, in dal bi ti žive vode.

¹¹I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?

¹¹Reče mu žena: Gospod, saj še zajeti nimaš s čim, in vodnjak je globok: odkod imaš torej živo vodo?

¹²Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?

¹²Si mar ti večji od našega očeta Jakoba, ki nam je dal ta vodnjak, in je sam iz njega pil in sinovi njegovi in živina njegova?

¹³Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.

¹³Jezus odgovori in ji reče: Vsak, kdor pije od te vode, bo zopet žejen;

¹⁴Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.

¹⁴kdorkoli pa se napije vode, ki mu jo jaz dam, ne bo žejen vekomaj, temuč voda, ki mu jo jaz dam, postane v njem studenec vode, ki teče v večno življenje.

¹⁵Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.

¹⁵Reče mu žena: Gospod, daj mi te vode, da ne bom žejna in da ne bom hodila semkaj zajemat.

¹⁶Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.

¹⁶Veli ji Jezus: Pojdi, pokliči moža svojega in pridi sem.

¹⁷Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.

¹⁷Žena odgovori in reče: Nimam moža. Reče ji Jezus: Prav si povedala: Nimam moža.

¹⁸Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.

¹⁸Imela si namreč pet mož, in tisti, ki ga imaš sedaj, ni tvoj mož: to si po pravici povedala.

¹⁹Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.

¹⁹Reče mu žena: Gospod, vidim, da si prorok.

²⁰Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.

²⁰Očetje naši so na tej gori molili; vi pa pravite, da je v Jeruzalemu kraj, kjer se mora moliti.

²¹Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.

²¹Reče ji Jezus: Žena, verjemi mi, da prihaja ura, ko ne boste molili Očeta ne na tej gori, ne v Jeruzalemu.

²²Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.

²²Vi molite, česar ne veste; mi molimo, kar vemo: zakaj zveličanje pride od Judov.

²³Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.

²³Ali prihaja ura in je že sedaj, ko bodo pravi molilci molili Očeta v duhu in resnici; saj Oče tudi išče takih, da bi ga molili.

²⁴Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.

²⁴Bog je duh, in kateri ga molijo, morajo moliti v duhu in resnici.

²⁵Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.

²⁵Reče mu žena: Vem, da pride Mesija (ki se imenuje Kristus); kadar on pride, nam vse oznani.

²⁶Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.

²⁶Reče ji Jezus: Jaz sem, ki govorim s teboj.

²⁷A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?

²⁷In v tem pridejo učenci njegovi in se čudijo, da se pogovarja z ženo; vendar pa nihče ne reče: Kaj hočeš? ali: Kaj se pogovarjaš ž njo?

²⁸I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:

²⁸Žena torej pusti svoj vrč in odide v mesto in veli ljudem:

²⁹Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?

²⁹Pridite, poglejte človeka, ki mi je povedal vse, kar sem storila, ali ni ta Kristus?

³⁰Tedy vyšli z města, a přišli k němu.

³⁰In gredo iz mesta in pridejo k njemu.

³¹Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.

³¹Medtem so ga pa učenci prosili, rekoč: Rabi, jej!

³²A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.

³²On jim pa reče: Jaz imam jed, da jo jem, za katero vi ne veste.

³³Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?

³³Učenci se torej pomenkujejo med seboj: Ali mu je kdo prinesel jesti?

³⁴Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.

³⁴Reče jim Jezus: Moja jed je, da izpolnjujem voljo tega, ki me je poslal, in dopolnim delo njegovo.

³⁵Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.

³⁵Ne pravite li vi, da je še štiri mesece, pa pride žetev? Glej, pravim vam, povzdignite oči in poglejte njive, da so že bele za žetev.

³⁶Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.

³⁶Kdor žanje, prejema plačilo in zbira sad za večno življenje, da se skupaj radujeta, kdor seje in kdor žanje.

³⁷Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.

³⁷Kajti v tem je pregovor resničen: Drugi je, ki seje, in drugi, ki žanje.

³⁸Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.

³⁸Jaz sem vas poslal žet, česar vi niste obdelali; drugi so obdelali, in vi ste prišli v njih delo.

³⁹Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.

³⁹Iz tega mesta je pa mnogo Samarijanov sprejelo vero vanj zavoljo besede žene, ki je pričala: Povedal mi je vse, kar sem storila.

⁴⁰A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.

⁴⁰Ko pridejo torej Samarijani k njemu, ga prosijo, naj ostane pri njih. In ostal je tam dva dni.

⁴¹A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.

⁴¹In veliko več jih je sprejelo vero zavoljo njegove besede.

⁴²A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.

⁴²A ženi so pravili: Sedaj ne verujemo več zavoljo tvojega govorjenja, kajti sami smo slišali in vemo, da je ta resnično Zveličar sveta, Kristus.

⁴³Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.

⁴³Po teh dveh dneh pa gre odtod v Galilejo.

⁴⁴Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.

⁴⁴Kajti Jezus sam je pričal, da prorok nima časti v svoji domovini.

⁴⁵A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.

⁴⁵Ko pa pride v Galilejo, ga sprejmo Galilejci, ker so videli vse, kar je storil v Jeruzalemu ob prazniku; bili so namreč tudi prišli na praznik.

⁴⁶Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.

⁴⁶In zopet pride Jezus v Kano Galilejsko, kjer je bil izpremenil vodo v vino. In bil je neki kraljev uradnik, čigar sin je bil bolan, v Kafarnavmu.

⁴⁷Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.

⁴⁷Ko ta sliši, da je prišel Jezus iz Judeje v Galilejo, gre k njemu in ga prosi, naj pride doli in mu ozdravi sina; ta je namreč umiral.

⁴⁸I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.

⁴⁸Reče mu torej Jezus: Če znamenj in čudežev ne vidite, ne boste verovali.

⁴⁹Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.

⁴⁹Reče mu kraljev uradnik: Gospod, pojdi doli, preden umrje otrok moj.

⁵⁰Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.

⁵⁰Veli mu Jezus: Pojdi, sin tvoj je živ. Mož veruje besedi, ki mu jo je Jezus rekel, in gre.

⁵¹Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.

⁵¹Ko pa je že na potu doli, ga srečajo hlapci njegovi in mu sporoče, da sin njegov živi.

⁵²Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.

⁵²Vpraša jih torej, obkore mu je odleglo. In mu reko: Včeraj ob sedmi uri ga je pustila mrzlica.

⁵³Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.

⁵³Tedaj spozna oče, da je bilo tisto uro, ko mu je Jezus rekel: Sin tvoj je živ. In je sprejel vero on in vsa hiša njegova.To je drugi čudež, ki ga je zopet storil Jezus, ko je prišel iz Judeje v Galilejo.

⁵⁴To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.

⁵⁴To je drugi čudež, ki ga je zopet storil Jezus, ko je prišel iz Judeje v Galilejo.