¹Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.

¹Potem je bil praznik Judov in Jezus se napoti v Jeruzalem.

²Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.

²V Jeruzalemu je pa pri Ovčjih vratih kopel, ki se hebrejski imenuje Betezda, in ima pet lop.

³Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.

³V teh je ležala množica bolnikov, slepih, hromih, sušičnih, ki so pričakovali gibanja vode.

⁴Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.

⁴Prihajal je namreč angel ob svojem času v kopel in je kalil vodo; in kdor je prvi stopil v vodo, potem ko se je bila skalila, je ozdravel, katerokoli bolezen je imel.

⁵I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.

⁵Bil je pa tam neki človek, ki je bil osemintrideset let bolan.

⁶Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?

⁶Ko ga Jezus vidi, da leži, in zve, da je že dolgo časa bolan, mu reče: Hočeš li ozdraveti?

⁷Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.

⁷Bolnik mu odgovori: Gospod, nimam človeka, da bi me, kadar se voda skali, posadil v kopel; a preden sam pridem, stopi vanjo drugi pred menoj.

⁸Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.

⁸Veli mu Jezus: Vstani, vzemi posteljo svojo in hodi.

⁹A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.

⁹In precej je mož ozdravel, in vzame posteljo svojo in hodi. Bila pa je tisti dan sobota.

¹⁰Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.

¹⁰Zatorej reko Judje ozdravljenemu: Sobota je, in ne smeš postelje nositi.

¹¹Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.

¹¹On pa jim odgovori: Ta, ki me je ozdravil, mi je rekel: Vzemi posteljo svojo in hodi.

¹²I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?

¹²Vprašajo ga: Kdo je tisti človek, ki ti je rekel: Vzemi posteljo in hodi?

¹³Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.

¹³Ozdravljenec pa ni vedel, kdo je bil; zakaj Jezus se je umaknil, ker je bilo veliko ljudstva v tem kraju.

¹⁴Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.

¹⁴Potem ga najde Jezus v templju in mu reče: Glej, ozdravljen si, ne greši več, da se ti kaj hujšega ne prigodi.

¹⁵Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.

¹⁵Človek odide in sporoči Judom, da je Jezus tisti, ki ga je ozdravil.

¹⁶A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.

¹⁶In zato so Judje preganjali Jezusa, ker je to delal v soboto.

¹⁷Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.

¹⁷Jezus jim je pa odgovoril: Oče moj dela doslej, tudi jaz delam.

¹⁸Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.

¹⁸Zato pa so Judje še bolj gledali, da bi ga umorili, ker ni le sobote prelomil, marveč tudi Boga je imenoval svojega Očeta, delajoč se enakega Bogu.

¹⁹I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.

¹⁹Jezus torej odgovori in jim reče: Resnično, resnično vam pravim: Sin ne more sam od sebe ničesar delati, razen kar vidi, da dela Oče; karkoli namreč dela on, to tudi Sin dela prav tako.

²⁰Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.

²⁰Kajti Oče ljubi Sina in mu kaže vse, kar sam dela, in še večja dela nego ta mu pokaže, da bi se vi čudili.

²¹Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.

²¹Kakor namreč Oče obuja mrtve in oživlja, tako tudi Sin oživlja, katere hoče.

²²Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,

²²Kajti Oče tudi ne sodi nikogar, temuč vso sodbo je izročil Sinu,

²³Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.

²³da bi vsi častili Sina, kakor časté Očeta; kdor ne časti Sina, ne časti Očeta, ki ga je poslal.

²⁴Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.

²⁴Resnično, resnično vam pravim, kdor posluša mojo besedo in veruje temu, ki me je poslal, ima večno življenje, in ne pride na sodbo, temuč je že prešel iz smrti v življenje.

²⁵Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.

²⁵Resnično, resnično vam pravim, da pride ura in je že zdaj, ko mrtvi zaslišijo glas Sinu Božjega, in kateri zaslišijo, bodo živeli.

²⁶Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.

²⁶Zakaj kakor ima Oče življenje v sebi, tako je dal tudi Sinu, da ima življenje v sebi.

²⁷A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.

²⁷In dal mu je oblast tudi soditi, ker je sin človečji.

²⁸Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.

²⁸Ne čudite se temu; kajti pride ura, ob kateri zaslišijo vsi, ki so v grobih, glas njegov

²⁹A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.

²⁹in pridejo ven: kateri so delali dobro, na vstajenje življenja, in kateri so delali hudo, na vstajenje sodbe.

³⁰Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.

³⁰Jaz ne morem sam od sebe ničesar delati. Kakor slišim, tako sodim, in sodba moja je pravična, ker ne iščem svoje volje, ampak voljo tega, ki me je poslal.

³¹Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.

³¹Ako sam za sebe pričam, pričevanje moje ni resnično.

³²Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.

³²Drugi je, ki pričuje zame, in vem, da je resnično pričevanje, ki ga daje zame.

³³Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.

³³Vi ste poslali k Janezu, in on je pričal za resnico.

³⁴Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.

³⁴Ali jaz ne sprejemam pričevanja, ki je od človeka; ali pravim to, da se vi zveličate.

³⁵Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.

³⁵On je bil svetiljka, ki je gorela in svetila: vam pa je bilo po volji, da se nekaj časa veselite svetlobe njegove.

³⁶Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.

³⁶Ali jaz imam večje pričevanje nego Janezovo: dela namreč, katera mi je Oče izročil, da jih dopolnim, prav ta dela, ki jih jaz delam, pričajo zame, da me je Oče poslal.

³⁷A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.

³⁷In Oče, ki me je poslal, je sam pričal zame. Niste nikoli slišali njegovega glasu, ne videli njegovega obličja;

³⁸A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.

³⁸in besede njegove nimate, da bi prebivala v vas: ker temu, ki ga je on poslal, ne verujete.

³⁹Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.

³⁹Preiskujete pisma [Ali: Preiskujte pisma!], ker mislite, da imate v njih večno življenje, in ta so, ki pričajo zame;

⁴⁰A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.

⁴⁰a nočete priti k meni, da bi imeli življenje.

⁴¹Chvály od lidí jáť nepřijímám.

⁴¹Slave od ljudi ne sprejemam.

⁴²Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.

⁴²Ali poznam vas, da nimate ljubezni Božje v sebi.

⁴³Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.

⁴³Jaz sem prišel v Očeta svojega imenu, in me ne sprejemate; če kdo drugi pride v svojem imenu, njega sprejmete.

⁴⁴Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?

⁴⁴Kako morete verovati, ko sprejemate slavo drug od drugega, slave pa, ki je od edinega Boga, ne iščete?

⁴⁵Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.

⁴⁵Ne mislite, da vas bom jaz tožil pri Očetu; je že, ki vas toži: Mojzes, ki ste nanj postavili upanje svoje.

⁴⁶Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal.

⁴⁶Ko bi namreč verovali Mojzesu, bi verovali meni; zakaj on je pisal o meni.Če pa njegovim pismom ne verujete, kako boste mojim besedam verjeli?

⁴⁷Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?

⁴⁷Če pa njegovim pismom ne verujete, kako boste mojim besedam verjeli?