¹Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.

¹Potem odide Jezus na oni kraj morja Galilejskega ali Tiberijskega.

²A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.

²In za njim je šla velika množica, ker so videli njegove čudeže, ki jih je delal na bolnikih.

³I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.

³Jezus pa gre na goro in tu sede z učenci svojimi.

⁴Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.

⁴Bila je pa blizu Velika noč, praznik Judov.

⁵Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?

⁵Ko torej povzdigne Jezus oči in vidi, da velika množica prihaja k njemu, reče Filipu: Kje naj kupimo kruha, da bodo ti jedli?

⁶(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)

⁶To pa je rekel, da ga izkuša; kajti on je vedel, kaj hoče storiti.

⁷Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.

⁷Filip mu odgovori: Za dvesto denarjev kruha jim ni dosti, da bi vsak izmed njih dobil kaj malega.

⁸Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:

⁸Reče mu eden učencev njegovih, Andrej, Simona Petra brat:

⁹Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?

⁹Deček je tu, ki ima pet ječmenovih hlebov in dve ribi; ali kaj je to med toliko?

¹⁰I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.

¹⁰Jezus veli: Naredite, da se ljudje posadé. Bilo je pa veliko trave na tem mestu. In posadé se možje, kakih pet tisoč po številu.

¹¹Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.

¹¹Tedaj vzame Jezus hlebe in ko zahvali, jih razdeli učencem, učenci pa tem, ki so sedeli; ravno tako jim dá tudi od ribic, kolikor so hoteli.

¹²A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.

¹²Ko se pa nasitijo, veli učencem svojim: Zberite ostale kosce, da nič ne pogine.

¹³I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.

¹³Zbero torej in napolnijo dvanajst košev koscev od petih hlebov ječmenovih, ki so ostali tem, ki so jedli.

¹⁴Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.

¹⁴Ko torej vidijo ljudje čudež, ki ga je Jezus storil, govore: Ta je res prorok, ki ima priti na svet.

¹⁵Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.

¹⁵Jezus torej, ker spozna, da hočejo priti in ga siloma odvesti, da ga postavijo za kralja, se zopet umakne na goro, on sam.

¹⁶Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.

¹⁶Ko se pa zvečeri, gredo učenci njegovi k morju,

¹⁷A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.

¹⁷in stopivši v ladjo, se popeljejo na oni kraj morja v Kafarnavm. In tema je že nastala, in Jezus še ni prišel k njim;

¹⁸Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.

¹⁸in morje je bilo razburkano, ker je pihal močan veter.

¹⁹A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.

¹⁹Ko pa veslajo kakih petindvajset ali trideset tečajev daleč, ugledajo Jezusa, da hodi po morju in se približuje ladji, in se preplašijo.

²⁰On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.

²⁰On pa jim reče: Jaz sem; ne bojte se!

²¹I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.

²¹Hočejo ga torej vzeti v ladjo; in precej je bila ladja pri kraju, kamor so se peljali.

²²Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,

²²Drugi dan, ko vidi ljudstvo, ki je stalo onkraj morja, da ni bilo tam druge ladjice razen tiste ene, ki so vanjo vstopili učenci, in da Jezus ni stopil z učenci svojimi v ladjo, ampak da so bili učenci sami odšli,

²³(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)

²³(prišle so pa druge ladjice iz Tiberije blizu h kraju, kjer so bili jedli kruh, ko je Gospod zahvalil),

²⁴Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.

²⁴ko torej ljudstvo izprevidi, da Jezusa ni tu in tudi učencev njegovih ne: stopijo tudi oni v ladjice in pridejo v Kafarnavm, da poiščejo Jezusa.

²⁵A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?

²⁵In ko ga najdejo onkraj morja, mu reko: Rabi, kdaj si prišel sem?

²⁶Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.

²⁶Odgovori jim Jezus in reče: Resnično, resnično vam pravim, iščete me ne zato, ker ste videli čudeže, temuč ker ste jedli od hlebov in ste se nasitili.

²⁷Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.

²⁷Trudite se ne za jed, ki mine, ampak za jed, ki ostane v večno življenje, ki vam jo dá Sin človekov: zakaj njega je potrdil Oče, Bog.

²⁸Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?

²⁸Reko mu torej: Kaj naj storimo, da delamo dela Božja?

²⁹Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.

²⁹Jezus jim odgovori in reče: To je delo Božje, da verujete v tega, ki ga je on poslal.

³⁰I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?

³⁰Pa mu reko: Kakšno znamenje torej pokažeš, da bi videli in verovali? kaj delaš?

³¹Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.

³¹Očetje naši so jedli mano v puščavi, kakor je pisano: „Kruh iz nebes jim je dal jesti“.

³²Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.

³²Jezus jim pa reče: Resnično, resnično vam pravim: Ne Mojzes vam je dal kruha iz nebes, marveč Oče moj vam daje pravi kruh iz nebes.

³³Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.

³³Kruh Božji namreč je ta, ki prihaja iz nebes in daje življenje svetu.

³⁴A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.

³⁴Reko mu torej: Gospod, daj nam vsekdar tega kruha.

³⁵I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.

³⁵Jezus jim reče: Jaz sem kruh življenja: kdor prihaja k meni, ne bo nikoli lačen, in kdor veruje v me, ne bo nikdar žejen.

³⁶Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.

³⁶Ali povedal sem vam, da ste me videli, in vendar ne verujete.

³⁷Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.

³⁷Vse, kar mi daje Oče, pride k meni, in tega, ki k meni prihaja, ne pahnem ven.

³⁸Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.

³⁸Zakaj stopil sem iz nebes, ne da bi delal svojo voljo, marveč voljo tega, ki me je poslal.

³⁹Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.

³⁹To pa je volja tega, ki me je poslal, da ničesar ne izgubim od tega, kar mi je dal, temuč da vse to obudim poslednji dan.

⁴⁰A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

⁴⁰Kajti to je volja Očeta mojega, da ima večno življenje vsak, kdor vidi Sina in veruje vanj, in jaz ga obudim poslednji dan.

⁴¹I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.

⁴¹Tedaj godrnjajo Judje nad njim, da je rekel: Jaz sem kruh, ki je prišel iz nebes,

⁴²A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?

⁴²in govore: Ali ni ta Jezus, sin Jožefov, čigar očeta in mater poznamo? Kako da sedaj pravi: Iz nebes sem prišel?

⁴³Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.

⁴³Jezus odgovori in reče: Ne godrnjajte med seboj.

⁴⁴Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

⁴⁴Nihče ne more priti k meni, če ga ne vleče Oče, ki me je poslal, in jaz ga obudim poslednji dan.

⁴⁵Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.

⁴⁵Pisano je v prorokih: „In vsi bodo učeni od Boga“. Vsak, ki je slišal Očeta in se je naučil, prihaja k meni.

⁴⁶Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.

⁴⁶Ne pravim, da je kdo videl Očeta, razen tisti, ki je od Boga: ta je videl Očeta.

⁴⁷Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.

⁴⁷Resnično, resnično vam pravim: Kdor veruje, ima večno življenje.

⁴⁸Jáť jsem ten chléb života.

⁴⁸Jaz sem kruh življenja.

⁴⁹Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.

⁴⁹Očetje vaši so jedli mano v puščavi in so pomrli.

⁵⁰Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.

⁵⁰Ta je kruh, ki prihaja iz nebes, da ne umre, kdor jé od njega.

⁵¹Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.

⁵¹Jaz sem živi kruh, ki je prišel iz nebes; če kdo jé od tega kruha, bo živel vekomaj. Kruh pa, ki ga jaz dam, je moje meso, ki ga dam za življenje sveta.

⁵²Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?

⁵²Judje se pa prepirajo med seboj, govoreč: Kako nam more ta dati svoje meso jesti?

⁵³I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.

⁵³Jezus jim pa reče: Resnično, resnično vam pravim: Če ne jeste mesa Sinu človekovega in ne pijete njegove krvi, nimate življenja v sebi.

⁵⁴Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.

⁵⁴Kdor jé moje meso in pije mojo kri, ima večno življenje, in jaz ga obudim poslednji dan.

⁵⁵Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.

⁵⁵Kajti meso moje je prava jed in kri moja je prava pijača.

⁵⁶Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.

⁵⁶Kdor jé moje meso in pije mojo kri, prebiva v meni in jaz v njem.

⁵⁷Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.

⁵⁷Kakor je mene poslal živi Oče in jaz živim zaradi Očeta: tako bo tudi tisti, ki mene jé, živel zaradi mene.

⁵⁸Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.

⁵⁸Ta je kruh, ki je prišel iz nebes; ne kakor so Očetje vaši jedli in so pomrli: kdor jé ta kruh, bo živel vekomaj.

⁵⁹Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.

⁵⁹To je povedal v shodnici, ko je učil v Kafarnavmu.

⁶⁰Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?

⁶⁰Mnogi torej učencev njegovih, ko so to slišali, reko: Trda je ta beseda; kdo jo more poslušati?

⁶¹Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?

⁶¹Vedoč pa sam v sebi, da učenci njegovi godrnjajo nad tem, jim reče Jezus: To vam je v spotiko?

⁶²Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?

⁶²Kaj pa, ko boste videli Sina človekovega, da gre gori, kjer je bil poprej?

⁶³Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.

⁶³Duh je to, kar oživlja, meso ne pomaga nič; besede, ki sem vam jih jaz govoril, so duh in so življenje.

⁶⁴Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.

⁶⁴Toda so med vami nekateri, ki ne verujejo. Jezus je namreč od začetka vedel, kateri so, ki ne verujejo, in kdo je, ki ga izda.

⁶⁵I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.

⁶⁵In reče: Zato sem vam rekel, da ne more nihče priti k meni, če mu ni dano od Očeta mojega.

⁶⁶A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.

⁶⁶Vsled tega je mnogo učencev njegovih odstopilo in nič več niso hodili ž njim.

⁶⁷Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?

⁶⁷Reče torej Jezus dvanajsterim: Ali hočete tudi vi oditi?

⁶⁸I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.

⁶⁸Simon Peter mu odgovori: Gospod, h komu pojdemo? Besede večnega življenja imaš ti.

⁶⁹A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.

⁶⁹In mi smo verovali in vemo, da si ti Svetnik Božji.

⁷⁰Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.

⁷⁰Odgovori jim Jezus: Ali nisem jaz vas dvanajsterih izvolil? In eden izmed vas je hudič.To pa je rekel o Judu, sinu Simona Iškariota; kajti ta ga je imel izdati, eden izmed dvanajsterih.

⁷¹A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.

⁷¹To pa je rekel o Judu, sinu Simona Iškariota; kajti ta ga je imel izdati, eden izmed dvanajsterih.