¹Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.

¹Bila je pa Velika noč in praznik presnih kruhov čez dva dni. In višji duhovniki in pismarji so gledali, kako bi ga z zvijačo ujeli in umorili.

²Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

²Kajti govorili so: Ne na praznik, da se morda ljudstvo ne upre.

³A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.

³In ko je bil v Betaniji, v hiši Simona gobavca, in je sedel za mizo, pride žena, ki je imela alabastrovo posodo mazila iz čiste, dragocene narde; in razbije posodo in mu ga izlije na glavo.

⁴I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?

⁴Bili pa so tu nekateri, ki so se sami pri sebi hudovali: Čemu se je zgodila ta potrata mazila?

⁵Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.

⁵Kajti to mazilo bi se bilo lahko prodalo za več nego tristo denarjev in izkupilo dalo ubogim. In so godrnjali nad njo.

⁶Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.

⁶Jezus pa reče: Pustite jo! kaj jo nadlegujete? Dobro delo je storila na meni.

⁷Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.

⁷Kajti uboge imate vedno pri sebi, in kadar hočete, jim morete dobro storiti, mene pa nimate vselej.

⁸Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.

⁸Kar je mogla, je storila: vnaprej je pomazilila telo moje za pokop.

⁹Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.

⁹Resnično pa vam pravim: Kjerkoli po vsem svetu se bo oznanjal ta evangelij, povedalo se bo tudi to, kar je ona storila, njej v spomin.

¹⁰Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.

¹⁰In Juda Iškariot, eden od dvanajsterih, odide k višjim duhovnikom, da jim ga izda.

¹¹Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.

¹¹Oni pa se razvesele, ko to slišijo, in mu obljubijo dati denarja. In iskal je, kako bi ga o priliki izdal.

¹²Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?

¹²In prvi dan presnih kruhov, ko so klali velikonočno jagnje, mu reko učenci njegovi: Kam hočeš, da gremo in pripravimo, da boš jedel velikonočno jagnje?

¹³I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.

¹³In pošlje dva učencev svojih in jima reče: Pojdita v mesto, in srečal vaju bo človek, ki nese vrč vode. Pojdita za njim,

¹⁴A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?

¹⁴in kjer vnide, recita hišnemu gospodarju: Učenik pravi: Kje je obednica, kjer bom z učenci svojimi jedel velikonočno jagnje?

¹⁵A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.

¹⁵In on vama pokaže veliko izbo, pogrnjeno in pripravljeno; tam nam pripravita.

¹⁶I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.

¹⁶In učenca odideta in prideta v mesto in najdeta, kakor jima je rekel, ter pripravita jagnje.

¹⁷Když pak byl večer, přišel se dvanácti.

¹⁷In ko se zvečeri, pride z dvanajsterimi.

¹⁸A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.

¹⁸In ko so za mizo sedeli in jedli, reče Jezus: Resnično vam pravim, da me eden izmed vas, ki z menoj jé, izda.

¹⁹A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?

¹⁹Oni se pa začno žalostiti in mu praviti eden za drugim: Ali jaz?

²⁰On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.

²⁰On pa jim reče: Eden dvanajsterih, ki omaka z menoj v skledi.

²¹Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.

²¹Sin človekov sicer gre, kakor je pisano o njem; ali gorje tistemu človeku, ki Sina človekovega izdaja! Bolje bi bilo tistemu človeku, da ne bi bil rojen.

²²A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

²²In ko so jedli, vzame Jezus kruh in blagoslovi in ga prelomi in jim da in reče: Vzemite! to je moje telo.

²³A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.

²³In vzame kelih, se zahvali in jim da; in vsi so pili iz njega.

²⁴I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.

²⁴In jim reče: To je moja kri nove zaveze, ki se preliva za mnoge.

²⁵Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.

²⁵Resnično vam pravim, da ne bom več pil od trtnega sadu do tistega dne, ko ga bom pil novega v kraljestvu Božjem.

²⁶A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

²⁶In ko so odpeli zahvalnico, odidejo na Oljsko goro.

²⁷Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.

²⁷In jim reče Jezus: Vsi se boste pohujšali, kajti pisano je: „Pastirja udarim in ovce se razkrope“.

²⁸Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.

²⁸Ali po vstajenju svojem pojdem pred vami v Galilejo.

²⁹Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.

²⁹Peter pa mu reče: Če se tudi vsi pohujšajo, jaz vendar ne.

³⁰Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.

³⁰Pa mu reče Jezus: Resnično ti pravim, da me danes še, to noč, preden petelin dvakrat zapoje, zatajiš trikrat.

³¹On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.

³¹On pa govori tem bolj goreče: Ko bi moral s teboj umreti, te gotovo ne zatajim. Tako so pa tudi vsi govorili.

³²I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.

³²In pridejo v ograd, ki mu je ime Getsemane, ter veli učencem svojim: Sedite tu dotlej, da pomolim.

³³A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.

³³In vzame Petra in Jakoba in Janeza s seboj. In začne žalovati in trepetati v grozi.

³⁴I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.

³⁴In jim reče: Žalostna je duša moja do smrti; ostanite tu in čujte.

³⁵A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.

³⁵Ter odide malo dalje in pade na zemljo in moli, naj preide, če je mogoče, ta ura mimo njega,

³⁶I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.

³⁶in govori: Aba, Oče! vse je mogoče tebi, vzemi ta kelih od mene, toda ne, kar jaz hočem, ampak kar hočeš ti.

³⁷I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?

³⁷In pride in jih najde speče ter reče Petru: Simon, spiš? Ali nisi mogel ene ure prečuti?

³⁸Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

³⁸Čujte in molite, da ne zajdete v izkušnjavo; duh je sicer voljan, ali meso je slabo.

³⁹A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.

³⁹In zopet odide in moli, govoreč iste besede.

⁴⁰A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.

⁴⁰In ko se vrne, jih najde zopet speče, bile so jim namreč oči preutrujene; in niso vedeli, kaj bi mu odgovorili.

⁴¹I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

⁴¹In pride v tretje in jim reče: Spite dalje in počivajte! Dosti je! ura je prišla. Glej, Sin človekov se izdaja grešnikom v roke.

⁴²Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.

⁴²Vstanite, pojdimo! Glejte, izdajalec moj se je približal.

⁴³A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.

⁴³In precej, ko je še govoril, pride Juda, eden dvanajsterih, in ž njim množica z meči in koli od višjih duhovnikov in pismarjev in starejšin.

⁴⁴Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.

⁴⁴Dal jim je pa njegov izdajalec znamenje, rekoč: Kogar poljubim, ta je; zgrabite ga in peljite varno.

⁴⁵A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.

⁴⁵In pride in pristopi precej k njemu in reče: Rabi! in ga poljubi.

⁴⁶Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.

⁴⁶Oni pa polože nanj roke svoje in ga zgrabijo.

⁴⁷Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.

⁴⁷Eden tistih pa, ki so zraven stali, izdere meč in mahne hlapca velikega duhovnika in mu odseka uho.

⁴⁸I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?

⁴⁸In Jezus izpregovori in jim reče: Kakor na razbojnika ste prišli z meči in koli lovit me?

⁴⁹Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.

⁴⁹Vsak dan sem bil pri vas, učeč v templju, in niste me zgrabili. Ali da se izpolnijo pisma!

⁵⁰Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.

⁵⁰In zapuste ga vsi in pobegnejo.

⁵¹Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.

⁵¹In šel je za njim neki mladenič, s platnom ogrnjen po nagem, in ga popadejo.

⁵²On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.

⁵²On pa pusti platno in ubeži nag od njih.

⁵³I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.

⁵³In Jezusa odpeljejo k velikemu duhovniku; in snidejo se pri njem vsi višji duhovniki in starejšine in pismarji.

⁵⁴Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.

⁵⁴In Peter je šel oddaleč za njim, noter na dvor velikega duhovnika; in je sedel s hlapci, grejoč se pri ognju.

⁵⁵Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.

⁵⁵A višji duhovniki in ves veliki zbor so iskali pričevanja zoper Jezusa, da bi ga na smrt izdali; ali ne najdejo ga.

⁵⁶Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.

⁵⁶Kajti mnogi so pričali po krivem zoper njega, ali njih izpovedbe niso bile enake.

⁵⁷Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:

⁵⁷In vstanejo nekateri ter pričajo po krivem zoper njega, govoreč:

⁵⁸My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.

⁵⁸Mi smo ga slišali, da je dejal: Jaz poderem to svetišče, ki je narejeno z rokami, in v treh dneh sezidam drugo, ne narejeno z rokami.

⁵⁹Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.

⁵⁹Ali tudi to njih pričevanje ni bilo enako.

⁶⁰Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?

⁶⁰In veliki duhovnik vstane in stopi na sredo in vpraša Jezusa, rekoč: Ne odgovarjaš li ničesar? Kaj pričajo ti zoper tebe?

⁶¹Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?

⁶¹On pa je le molčal in ni odgovoril ničesar. Zopet ga vpraša veliki duhovnik in mu reče: Si li ti Kristus, Sin Veleslavnega?

⁶²A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.

⁶²Jezus pa reče: Jaz sem, in videli boste Sina človekovega, da sedi na desnici moči Božje in da prihaja z oblaki neba.

⁶³Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?

⁶³Veliki duhovnik pa raztrga oblačila svoja in reče: Kaj nam je še treba prič?

⁶⁴Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.

⁶⁴Slišali ste kletvino zoper Boga; kaj se vam zdi? Oni pa vsi razsodijo, da je vreden smrti.

⁶⁵I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.

⁶⁵In nekateri začno pljuvati nanj in mu zakrivati obraz in ga biti za uho in mu praviti: Prorokuj! Tudi služabniki so ga sprejeli z udarci po licih.

⁶⁶A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.

⁶⁶In ko je bil Peter doli na dvorišču, pride ena od dekel velikega duhovnika,

⁶⁷A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.

⁶⁷in videč Petra, da se greje, pogleda nanj in reče: Tudi ti si bil z Nazarečanom Jezusom.

⁶⁸Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.

⁶⁸On pa zataji, rekoč: Ne vem in ne umem, kaj praviš. In gre ven v preddvor, in petelin zapoje.

⁶⁹Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.

⁶⁹In dekla, videč ga, začne zopet praviti tem, ki so zraven stali: Ta je izmed njih.

⁷⁰A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.

⁷⁰On pa zopet taji. In malo potem reko zopet zraven stoječi Petru: Resnično si izmed njih, saj si tudi Galilejec.

⁷¹On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.

⁷¹On pa se začne rotiti in prisegati: Ne poznam tega človeka, ki o njem govorite.In precej zapoje petelin drugič. In spomni se Peter besede, kako mu je rekel Jezus: Preden petelin dvakrat zapoje, me zatajiš trikrat. In ko to pomisli, se razplače.

⁷²A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.

⁷²In precej zapoje petelin drugič. In spomni se Peter besede, kako mu je rekel Jezus: Preden petelin dvakrat zapoje, me zatajiš trikrat. In ko to pomisli, se razplače.