¹I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:

¹In zgodi se, ko konča Jezus vse te govore, da reče učencem svojim:

²Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.

²Veste, da bo čez dva dni Velika noč, in Sin človekov bo izdan, da ga križajo.

³Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.

³Tedaj se zbero višji duhovniki in starejšine ljudstva na dvoru velikega duhovnika, kateremu je bilo ime Kajfa,

⁴A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.

⁴in se posvetujejo, da bi Jezusa z zvijačo ujeli in umorili.

⁵Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

⁵Rekli so pa: Ne na praznik, da se ljudstvo ne upre.

⁶Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,

⁶Ko pa je bil Jezus v Betaniji v hiši Simona gobavca,

⁷Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.

⁷pristopi k njemu žena, ki je imela alabastrovo posodo dragocenega mazila, in mu ga izlije na glavo, ko je sedel za mizo.

⁸A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?

⁸Ko pa učenci njegovi to vidijo, se razhudé, govoreč: Čemu ta potrata?

⁹Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.

⁹To bi se bilo namreč lahko za mnogo prodalo in izkupilo se dalo ubogim.

¹⁰A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.

¹⁰Ko pa Jezus to opazi, jim reče: Kaj nadlegujete to ženo? saj je dobro delo storila na meni.

¹¹Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

¹¹Uboge namreč imate vselej pri sebi, mene pa nimate vselej.

¹²Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.

¹²Kajti s tem, da je izlila to mazilo na moje telo, me je pripravila za pokop.

¹³Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.

¹³Resnično vam pravim: Kjerkoli po vsem svetu se bo oznanjal ta evangelij, se bo povedalo tudi to, kar je ona storila, njej v spomin.

¹⁴Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,

¹⁴Tedaj odide eden od dvanajsterih, ki mu je bilo ime Juda Iškariot, k višjim duhovnikom

¹⁵Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných.

¹⁵in reče: Kaj mi hočete dati, in jaz vam ga izdam? Oni pa mu določijo trideset srebrnikov.

¹⁶A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.

¹⁶In odslej je iskal priložnosti, da ga izda.

¹⁷Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?

¹⁷Prvi dan presnih kruhov pa pristopijo učenci k Jezusu in mu reko: Kje hočeš, da ti pripravimo, da boš jedel velikonočno jagnje?

¹⁸On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.

¹⁸On pa reče: Pojdite v mesto k temu in k temu in recite mu: Učenik pravi: Čas moj je blizu; pri tebi bom jedel velikonočno jagnje z učenci svojimi.

¹⁹I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.

¹⁹In učenci store, kakor jim je Jezus ukazal, in pripravijo, velikonočno jagnje.

²⁰A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.

²⁰Ko se pa zvečeri, sede za mizo z dvanajsterimi.

²¹A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

²¹In ko so jedli, reče: Resnično vam pravim, da me eden izmed vas izda.

²²I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?

²²In zelo se užaloste, in ga začno vpraševati, drug za drugim: Ali sem jaz, Gospod?

²³On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.

²³On pa odgovori in reče: Tisti, ki pomaka z menoj roko v skledo, ta me bo izdal.

²⁴Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.

²⁴Sin človekov sicer gre, kakor je pisano o njem, ali gorje tistemu človeku, ki izdaja Sina človekovega! Bolje bi bilo tistemu človeku, da ne bi bil rojen.

²⁵Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.

²⁵Juda pa, izdajalec njegov, odgovori in reče: Sem li mar jaz, Rabi? Reče mu: Ti si rekel.

²⁶A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

²⁶Ko so pa jedli, vzame Jezus kruh, in blagoslovi in ga prelomi ter da učencem, rekoč: Vzemite, jejte; to je moje telo.

²⁷A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.

²⁷In vzame kelih, se zahvali in jim da, rekoč: Pijte iz njega vsi;

²⁸Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.

²⁸kajti to je moja kri nove zaveze, ki se preliva za mnoge v odpuščenje grehov.

²⁹Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.

²⁹Pravim vam pa, da odslej ne bom pil tega trtnega sadu do tistega dne, ko ga bom pil z vami novega v kraljestvu Očeta svojega.

³⁰A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

³⁰In ko so odpeli zahvalnico, odidejo na Oljsko goro.

³¹Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.

³¹Tedaj jim reče Jezus: Vsi vi se boste pohujšali to noč nad menoj. Kajti pisano je: „Pastirja udarim, in razkrope se ovce črede“.

³²Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.

³²Po vstajenju svojem pa pojdem pred vami v Galilejo.

³³Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.

³³Peter pa odgovori in mu reče: Če se vsi pohujšajo nad teboj, jaz se nikoli ne pohujšam.

³⁴Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

³⁴Jezus mu reče: Resnično ti pravim, še to noč, preden zapoje petelin, me zatajiš trikrat.

³⁵Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.

³⁵Peter mu pravi: In ko bi moral s teboj umreti, te gotovo ne zatajim. Tako govoré tudi vsi učenci.

³⁶Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.

³⁶Tedaj pride ž njimi Jezus v ograd, ki se imenuje Getsemane, in reče učencem: Sedite tu dotlej, da grem tja in pomolim.

³⁷A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.

³⁷In vzemivši s seboj Petra in Zebedejeva dva sina, se začne žalostiti in trepetati groze.

³⁸Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou.

³⁸Tedaj jim reče: Žalostna je duša moja do smrti; ostanite tukaj in čujte z menoj.

³⁹A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš.

³⁹In odšedši malo dalje, pade na obraz svoj in moli, govoreč: Oče moj, ako je mogoče, naj gre ta kelih mimo mene; toda ne kakor hočem jaz, ampak kakor ti.

⁴⁰I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?

⁴⁰In pride k učencem in jih najde speče, ter reče Petru: Torej niste mogli ene ure z menoj prečuti?

⁴¹Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

⁴¹Čujte in molite, da ne zajdete v izkušnjavo; duh je sicer voljan, ali meso je slabo.

⁴²Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.

⁴²Zopet odide drugič in moli, govoreč: Oče moj, ako ne more ta kelih iti mimo mene, nego da ga pijem, zgodi se volja tvoja.

⁴³I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.

⁴³In ko se vrne, zopet jih najde speče, bile so jim namreč oči utrujene.

⁴⁴A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.

⁴⁴In pustivši jih, odide zopet in moli v tretje, govoreč zopet iste besede.

⁴⁵Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

⁴⁵Potem pride k učencem svojim in jim reče: Spite dalje in počivajte! Glej, ura se je približala, in Sin človekov se izdaja grešnikom v roke.

⁴⁶Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje.

⁴⁶Vstanite, pojdimo! Glejte, izdajalec moj je blizu.

⁴⁷A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu.

⁴⁷In ko je še govoril, glej, pride Juda, eden dvanajsterih, in ž njim velika truma z meči in koli od višjih duhovnikov in starejšin ljudstva.

⁴⁸Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.

⁴⁸Izdajalec njegov pa jim je dal znamenje, rekši: Kogar poljubim, ta je: primite ga.

⁴⁹A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.

⁴⁹In precej pristopi k Jezusu in reče: Zdrav bodi, učenik! in ga poljubi.

⁵⁰I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.

⁵⁰Jezus pa mu reče: Prijatelj, čemu si prišel! Tedaj pristopijo in polože roke na Jezusa in ga zgrabijo.

⁵¹A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.

⁵¹In glej, eden tistih, ki so bili z Jezusom, iztegne roko in izdere meč svoj ter udari hlapca velikega duhovnika in mu odseka uho.

⁵²Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.

⁵²Tedaj mu veli Jezus: Vtakni meč svoj na mesto njegovo; kajti vsi, ki primejo za meč, z mečem poginejo.

⁵³Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?

⁵³Ali pa meniš, da ne morem prositi Očeta svojega, in poslal bi mi takoj več nego dvanajst legijonov angelov?

⁵⁴Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?

⁵⁴Kako bi se pa izpolnila pisma, ki pričajo, da mora tako biti?

⁵⁵V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.

⁵⁵V tej uri reče Jezus ljudstvu: Kakor na razbojnika ste prišli z meči in koli, da bi me ujeli! Vsak dan sem sedel pri vas, učeč v templju, in niste me prijeli.

⁵⁶Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.

⁵⁶Toda vse to se je zgodilo, da se izpolnijo pisma prorokov. Tedaj ga vsi učenci zapusté in pobegnejo.

⁵⁷A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli.

⁵⁷Tisti pa, ki so Jezusa prijeli, ga odpeljejo k velikemu duhovniku Kajfu, kjer so se zbrali pismarji in starejšine.

⁵⁸Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec.

⁵⁸A Peter gre oddaleč za njim do dvora velikega duhovnika in, stopivši noter, sede k služabnikom, da vidi konec.

⁵⁹Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,

⁵⁹Višji duhovnik in ves veliki zbor so pa iskali krivega pričevanja zoper Jezusa, da bi ga izročili smrti,

⁶⁰I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové,

⁶⁰a ne najdejo ga, dasi pristopi mnogo lažnivih prič. Naposled pa pristopita dva

⁶¹A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti.

⁶¹in rečeta: Ta je rekel: Jaz morem podreti svetišče Božje in ga v treh dneh sezidati.

⁶²A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?

⁶²In veliki duhovnik vstane in mu reče: Ne odgovarjaš li ničesar? Kaj pričajo ti zoper tebe?

⁶³Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?

⁶³Jezus pa je molčal. In veliki duhovnik mu reče: Zaklinjam te pri živem Bogu, povej nam, ali si ti Kristus, Sin Božji?

⁶⁴Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.

⁶⁴Jezus mu reče: Ti si rekel. Toda pravim vam: Odslej boste videli Sina človekovega, da sedi na desnici moči Božje in da prihaja na nebeških oblakih.

⁶⁵Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.

⁶⁵Tedaj raztrga veliki dihovnik oblačila svoja, rekoč: Boga je proklel; kaj nam je še treba prič? Glejte, ravnokar ste slišali kletvino njegovo.

⁶⁶Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.

⁶⁶Kaj se vam zdi? Oni pa odgovore in reko: Smrti je vreden.

⁶⁷Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,

⁶⁷Tedaj mu pljujejo v obraz in ga bijejo s pestmi; a drugi ga tolčejo po licu,

⁶⁸Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?

⁶⁸govoreč: Prorokuj nam, Kristus! Kdo je, ki te je udaril?

⁶⁹Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.

⁶⁹Peter pa je sedel zunaj na dvorišču. Pa pristopi k njemu neka dekla in reče: Tudi ti si bil z Jezusom Galilejcem.

⁷⁰On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.

⁷⁰On pa zataji pred vsemi, rekoč: Ne vem, kaj praviš.

⁷¹A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.

⁷¹Ko pa gre ven v vežo, ga ugleda druga in reče tistim, ki so bili tam: Tudi ta je bil z Jezusom Nazarečanom.

⁷²A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka.

⁷²In zopet zataji s prisego: Ne poznam tega človeka.

⁷³A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí.

⁷³Malo potem pa pristopijo tisti, ki so tu stali, in reko Petru: Resnično, tudi ti si izmed njih, saj te že govorica tvoja izdaja.

⁷⁴Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.

⁷⁴Tedaj se začne rotiti in prisegati: Ne poznam tega človeka. In precej zapoje petelin.In Peter se spomni besede Jezusove, ki mu je bil rekel: Preden petelin zapoje, me zatajiš trikrat. In gre ven in se bridko razjoka.

⁷⁵I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.

⁷⁵In Peter se spomni besede Jezusove, ki mu je bil rekel: Preden petelin zapoje, me zatajiš trikrat. In gre ven in se bridko razjoka.