¹Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

¹Pregovori Salomona, sina Davidovega, kralja izraelskega:

²Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

²da se spozna modrost in uk, da se umejo razumnosti besede,

³K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

³da se sprejme pouk v modrem vedenju, v pravičnosti, pravi sodbi in poštenosti,

⁴Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

⁴da se dá preprostim pamet, mladeniču spoznanje in razsodnost.

⁵Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

⁵Čul jih bo modri in napredoval v znanosti, in razumnik si pridobode modrih vodil,

⁶K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

⁶da razume pregovore in skrivnostne izreke, besede modrih in njih uganke.

⁷Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

⁷Strah GOSPODOV je začetek znanja; modrost in pouk zaničujejo neumneži.

⁸Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

⁸Poslušaj, sin moj, očeta svojega pouk in ne zametuj nauka matere svoje:

⁹Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

⁹kajti krasen venec je to glavi tvoji in verižica zlata tvojemu grlu.

¹⁰Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

¹⁰Sin moj, ako te vabijo grešniki, se jim ne vdaj.

¹¹Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

¹¹Ako govore: „Pojdi z nami, na kri prežímo, nedolžnega zalezujmo brez vzroka;

¹²Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

¹²pogoltnimo jih žive, kakor jih požira smrtni kraj, in nepoškodovane, kakor da bi naglo padli v jamo;

¹³Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

¹³vsakršno drago blago si pridobimo, s plenom napolnimo hiše svoje;

¹⁴Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

¹⁴srečo izkusi sredi nas, ena mošnja bodi nam vsem!“ –

¹⁵Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

¹⁵sin moj, ne hodi po poti ž njimi, zdrži nogo svojo od njih steze!

¹⁶Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

¹⁶Ker njih noge tečejo za hudim in kri hité prelivat.

¹⁷Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

¹⁷Res, zaman se razpenja mreža pred očmi vsakega ptiča,

¹⁸Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

¹⁸oni pa – sami na svojo kri preže, zalezujejo lastne duše svoje!

¹⁹Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

¹⁹Take so steze njih, ki iščejo krivičnega dobička: jemlje dušo njim, ki si ga lasté.

²⁰Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

²⁰Modrost glasno kliče zunaj, na ulicah zaganja svoj glas;

²¹V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

²¹vpije, kjer se največ ljudstva gnete, ob vhodu v vrata, v mestu, govori besede svoje:

²²Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

²²Doklej, o preprosti, boste ljubili nespamet in, zasmehovalci, imeli veselje v zasmehovanju in, bedaki, sovražili znanje?

²³Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

²³Obrnite se k svarjenju mojemu! Glejte, izlijem vam duha svojega, oznanjala vam bom besede svoje.

²⁴Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

²⁴Toda, ko sem klicala, ste se branili, ko sem iztezala roko svojo, nihče se ni zmenil zanjo,

²⁵Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

²⁵temuč prezirali ste vse svete moje in svarila mojega si niste želeli:

²⁶Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

²⁶zato se bom tudi jaz smejala v nesreči vaši in vas zasmehovala, kadar pride, česar se bojite;

²⁷Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

²⁷kadar pride kakor besneča uima, česar se bojite, in se približa nesreča vaša kakor nevihta, ko pridere nad vas stiska in nadloga.

²⁸Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

²⁸Tedaj me bodo klicali, pa jim ne odgovorim, skrbno me bodo iskali, a ne najdejo me:

²⁹Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

²⁹zato ker so sovražili znanje in strahu GOSPODOVEGA niso izvolili,

³⁰Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

³⁰svetov mojih niso hoteli, a zaničevali so vse svarjenje moje.

³¹Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

³¹Zato bodo jedli od sadu pota svojega in sitili se z naklepi svojimi.

³²Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

³²Zakaj bebcev upor jih ubije in brezkrbnost bedakov jih pokonča.Kdor pa mene posluša, brez skrbi bo prebival in mir užival, ne boječ se hudega.

³³Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

³³Kdor pa mene posluša, brez skrbi bo prebival in mir užival, ne boječ se hudega.