1Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
1Načrti srca so človekovi, od GOSPODA pa je govor jezikov.
2Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
2Človeku se zde vse poti njegove čiste, GOSPOD pa je, ki tehta duhove.
3Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
3Na GOSPODA zváli dela svoja, in izpolnile se bodo namere tvoje.
4Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
4Vse je GOSPOD naredil v svoj namen in tudi brezbožnega za hudi dan.
5Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
5Gnusoba je GOSPODU vsak prevzetni v srcu; roko dam na to, da ne ostane brez kazni!
6Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
6Milost in resnica prikrivata krivico, in po strahu GOSPODOVEM se ogneš hudega.
7Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
7Ko so koga pota GOSPODU po volji, pomiri mu tudi sovražnike njegove.
8Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
8Bolje, da imaš malo s pravičnostjo nego veliko dohodkov s krivico.
9Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
9Srce človekovo izmišlja pot svojo, ali GOSPOD vodi korake njegove.
10Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
10Božji izrek je na ustnah kraljevih, v sodbi se ne smejo motiti usta njegova.
11Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
11Prava mera in tehtnica sta od GOSPODA; kakor jih je naredil, take naj bodo vse uteži v mošnji.
12Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
12Gnusoba je kraljem storiti krivico, ker s pravičnostjo se utrjuje prestol.
13Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
13Drage so kraljem pravične ustne in njega, ki odkritosrčno govori, ljubijo.
14Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
14Kraljev srd je glasnik smrti, ali moder mož ga potolaži.
15V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
15V svetlosti obličja kraljevega je življenje in blagovoljnost njegova je kakor oblak poznega dežja.
16Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
16Koliko bolje je, pridobiti si modrost nego zlato! in pridobiti si razumnost rajši izvóli nego srebro!
17Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
17Poštenih cesta je: ogibati se hudega; dušo svojo ohrani, kdor pazi na pot svojo.
18Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
18Pred pogubo prevzetnost in pred padcem napuh.
19Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
19Bolje pohleven biti v duhu s krotkimi nego plen deliti s prevzetnimi.
20Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
20Kdor pazi na besedo, doseže dobro, in kdor upa v GOSPODA, blagor mu!
21Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
21Kdor je modrega srca, ga bodo imenovali razumnega, in sladkost ustnic pospešuje nauk.
22Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
22Studenec življenja je pamet njemu, kdor jo ima, neumne pa kara njih neumnost.
23Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
23Kdor je modrega srca, govori pametno in nikdar mu ne zmanjka nauka na ustnah.
24Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
24Dobrohotne besede so kakor satovje medú, sladkost duši in zdravilo kostem.
25Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
25Je pot, ki se zdi ravna človeku, njen konec pa je pot v smrt.
26Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
26Glad delavca dela za njega, ker usta njegova ga izpodbadajo.
27Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
27Mož malopridni koplje zlo in na ustnah mu je paleč ogenj.
28Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
28Mož, spačenosti vdan, dela zdražbo in podpihovalec loči zaupne prijatelje.
29Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
29Silovitnik izvablja bližnjega svojega, da ga vodi po poti, ki ni dobra.
30Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
30Kdor zatiska oči svoje, da izmišlja reči spačene, kdor nalašč tišči ustne svoje, izvršuje hudo.
31Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
31Prelep venec je siva glava, ki se nahaja na potu pravičnosti.
32Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
32Boljši je potrpežljivi od močnega, in kdor gospoduje svojemu srcu, od onega, ki mesto pribori.V naročje se vrže kocka, od GOSPODA pa je vsa razsodba njena.
33Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
33V naročje se vrže kocka, od GOSPODA pa je vsa razsodba njena.