¹Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

¹Boljši ubožec, ki hodi v nedolžnosti svoji, nego spačeni v ustnah svojih, pa bedak.

²Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

²Res ni dobro duši brez spoznanja, in kdor je nagel z nogami, greši.

³Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

³Neumnost človekova prevrača pot njegovo in proti GOSPODU se srdi srce njegovo.

⁴Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

⁴Bogastvo daje prijateljev mnogo, od siromaka pa se loči prijatelj njegov.

⁵Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

⁵Kriva priča ne bode brez kazni, in kdor govori laži, ne bo ubežal.

⁶Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

⁶Mnogi molijo obličje prvakovo in vsakdo je prijatelj možu radodarnemu.

⁷Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

⁷Ubožca sovražijo vsi bratje njegovi; kolikanj bolj se ga ogibljejo prijatelji njegovi! Žene se za besedami, ki nič ne veljajo.

⁸Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

⁸Kdor pridobiva razumnost, ljubi dušo svojo, in kdor pazi na umnost, bo dosegel dobro.

⁹Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

⁹Kriva priča ne bode brez kazni, in kdor govori laži, bo poginil.

¹⁰Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

¹⁰Bedaku ne pristoji lahko in dobro življenje, mnogo manj hlapcu, da gospoduje knezom.

¹¹Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

¹¹Razum zadržuje človeku jezo, in v čast mu je izpregledati pregrešek.

¹²Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

¹²Kakor rjovenje mladega leva je nevolja kraljeva, a kakor rosa na travo blagovoljnost njegova.

¹³Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

¹³Preglavice vir je očetu svojemu sin bedak in neprestano kapanje žene prepiri.

¹⁴Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

¹⁴Hiša in blago je dedina po očetih, od GOSPODA pa je žena pametna.

¹⁵Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

¹⁵Lenoba potaplja v trdno spanje in nemarna duša bo stradala.

¹⁶Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

¹⁶Kdor drži zapoved, ohrani dušo svojo, kdor pa ne pazi na pota svoja, pogine.

¹⁷Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

¹⁷GOSPODU posoja, kdor milostno deli siromaku, in dobroto njegovo mu bo povrnil.

¹⁸Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

¹⁸Strahuj sina svojega, dokler je upanje, pa ubiti ga, ti ne hodi na misel!

¹⁹Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

¹⁹Človek naglojezen ponese svojo kazen; kajti če posežeš vmes, še huje narediš.

²⁰Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

²⁰Poslušaj svet in sprejmi pouk, da bodeš moder v prihodnosti.

²¹Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

²¹Mnogo je namer v srcu človekovem, a sklep GOSPODOV sam bo ostal.

²²Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

²²Radovoljnost človekova kaže dobrotljivost njegovo, in boljši je ubožec nego lažnivec.

²³Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

²³Strah GOSPODOV ti je za življenje: v obilosti boš prebival in zlo te ne obišče.

²⁴Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

²⁴Lenuh pač vtakne roko v skledo, a k ustom je ne mara prinesti.

²⁵Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

²⁵Če udariš zasmehovalca, preprostega bo izmodrilo, in če posvariš pametnega, napredoval bo v znanju.

²⁶Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

²⁶Kdor silo dela očetu in mater podi, je sin, ki pripravlja ostudo in sramoto.

²⁷Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

²⁷Nehaj, sin moj, poslušati pouk, in zablodiš od besed znanja.

²⁸Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

²⁸Priča malopridna zasmehuje sodbo, in usta brezbožnih slastno požirajo krivico.Zasmehovalcem so pripravljene sodbe in udarci hrbtom bedakov.

²⁹Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.

²⁹Zasmehovalcem so pripravljene sodbe in udarci hrbtom bedakov.