¹Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.

¹Ne zavidaj hudobnim ljudem in ne želi bivati ž njimi;

²Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.

²ker na pogubo misli njih srce in nadlego govore njih ustnice.

³Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.

³Z modrostjo se hiša zida in z umnostjo se utrdi;

⁴Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.

⁴in po znanju se napolnijo hrami z vsem blagom dragim in prijetnim.

⁵Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.

⁵Mož modri je močan in umni mož utrjuje krepkost svojo.

⁶Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.

⁶Kajti z razumnim vodstvom se boš srečno vojskoval in zmago pridobil z množico svetovalcev.

⁷Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.

⁷Previsoka je neumnežu modrost, pri vratih ne odpre svojih ust.

⁸Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.

⁸Kdor misli kaj hudega storiti, imenovali ga bodo gospodarja spletk.

⁹Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.

⁹Namera neumnosti je greh in zasmehovalec je gnusoba ljudem.

¹⁰Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.

¹⁰Če ti srce upade v čas stiske, majhna je krepost tvoja.

¹¹Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?

¹¹Otmi nje, ki jih vlečejo v smrt, in ustavi jih, ki gredo na morišče!

¹²Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?

¹²Če praviš: Glej, nismo vedeli tega! – ali ne bode on, ki srca pretehtava, pazil na to, in ki straži dušo tvojo, ne bo vedel tega? In ne povrne li vsakemu po delu njegovem?

¹³Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.

¹³Jej med, sin moj, ker je dober, in čisto strd, sladko tvojemu grlu;

¹⁴Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.

¹⁴spoznaj tudi, da je modrost dobra duši tvoji: če si jo dosegel, je zate bodočnost, in upanje tvoje se ne bo iztrebilo.

¹⁵Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.

¹⁵Ne preži, o brezbožnik, na pravičnega prebivališče, ne razdevaj počivališča njegovega!

¹⁶Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.

¹⁶Kajti sedemkrat pade pravični, a zopet vstane, brezbožni pa se zvrnejo v nesrečo.

¹⁷Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,

¹⁷Ko pade sovražnik tvoj, ne veseli se, in ko se zgrudi, ne radúj se srce tvoje;

¹⁸Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.

¹⁸da ne zagleda GOSPOD in ne bo hudo v očeh njegovih ter ne obrne od njega v tebe jeze svoje.

¹⁹Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.

¹⁹Ne srdi se zaradi hudodelnikov, ne zavidaj brezbožnim:

²⁰Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.

²⁰kajti prihodnosti ne bode hudemu, brezbožnih svetilnica ugasne.

²¹Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

²¹Boj se GOSPODA, sin moj, in kralja, in z uporniki se ne druži:

²²Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?

²²kajti hipoma vstane njih nesreča, in kdo ve, kakšen bode konec njih let?

²³Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.

²³Tudi to so izreki modrih: Ozirati se na osebo v sodbi ni dobro.

²⁴Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.

²⁴Kdor pravi krivičniku: Pravičen si, klela ga bodo ljudstva, mrzeli narodi;

²⁵Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.

²⁵tistim pa, ki ga karajo, bode prijaznost in pride jim blagoslov dobrega.

²⁶Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.

²⁶Ustne poljublja, kdor besede prave odgovarja.

²⁷Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.

²⁷Opravi zunaj delo svoje in pripravi si ga na polju, potem lahko zidaš hišo svojo.

²⁸Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.

²⁸Ne bodi brez sile priča zoper bližnjega svojega, in zakaj bi varal z ustnami svojimi?

²⁹Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.

²⁹Ne govóri: Kakor mi je storil, tako mu storim, vsakemu povrnem po delu njegovem.

³⁰Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,

³⁰Šel sem mimo polja lenega moža in mimo vinograda človeka brezumnega:

³¹A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

³¹pa glej, plevel ga je docela porastel, s koprivami je bilo pokrito površje njegovo in kamenena ograja njegova je bila podrta.

³²A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.

³²Tedaj sem gledal in v srcu preudarjal in, videč to, sem posnel nauk:

³³Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

³³Malo zaspati, malo zadremati, malo roke sklenivši ležati,v tem pride kakor uren popotnik uboštvo tvoje in potreba tvoja kakor oboroženec.

³⁴V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

³⁴v tem pride kakor uren popotnik uboštvo tvoje in potreba tvoja kakor oboroženec.