Czech BKR

Slovenian

Proverbs

4

1Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
1Poslušajte, sinovi pouk očetov in pazite, da spoznate razumnost.
2Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
2Kajti dobro izročilo vam dajem, nauka mojega ne zapuščajte.
3Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
3Tudi jaz sem bil sin pri očetu svojem, nežen in edinec v varstvu matere svoje.
4On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
4In on me je učil in mi rekal: Ohrani naj besede moje srce tvoje; izpoljnjuj zapovedi moje in žívi!
5Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
5Pridóbi modrost, pridóbi razumnost, ne zabi je in ne kreni od govorov mojih ust.
6Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
6Ne zapusti je, in ohranila te bo, ljubi jo, in stražila te bode.
7Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
7Začetek modrosti je: Pridóbi modrost! in za ves svoj imetek pridobi si razumnost.
8Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
8Povzdiguj jo, in povišala te bo, v čast te spravi, ko jo bodeš objemal.
9Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
9Na glavo ti dene krasen venec, krono slave ti podari.
10Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
10Čuj, sin moj, in sprejmi besede moje; tako si ti pomnožijo življenja leta.
11Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
11Modrosti pot te učim, vodim te po stezah poštenja.
12Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
12Ko boš hodil, nič ne bo oviralo stopinje tvoje, in če potečeš, se ne spotakneš.
13Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
13Oprimi se pouka, ne pusti ga, hrani ga, ker je življenje tvoje.
14Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
14Ne stopi na stezo brezbožnih in po poti hudobnih ne hodi.
15Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
15Ogni se je, ne prehajaj čeznjo, kreni od nje in idi mimo.
16Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
16Zakaj ne spe, če niso storili hudega, in spanje jim mine, če niso koga izpodnesli.
17Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
17Kajti kruh brezbožnosti jedo in vino silovitosti pijo.
18Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
18Toda pravičnikov pot je kakor luč zore, ki sveti bolj in bolj do popolnega dne.
19Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
19Brezbožnih steza je podobna temi: ne vedo, ob kaj se bodo spoteknili.
20Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
20Sin moj, na besede moje pazi, h govorom mojim nagni uho svoje.
21Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
21Nikar naj ti ne izginejo izpred oči, hrani jih v globočini srca svojega.
22Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
22Kajti življenje so njim, ki jih dosežejo, in zdravje vsemu njih telesu.
23Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
23Bolj nego vse, kar je stražiti, čuvaj srce svoje, kajti v njem so viri življenja.
24Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
24Iznebi se spačenosti ust, in zvitost ustnic spravi daleč od sebe.
25Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
25Oči tvoje naj zro naravnost in trepalnice tvoje naj gledajo ravno predse.
26Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
26Izmeri stezo noge svoje in stanovitna naj bodo vsa pota tvoja.Ne kreni na desno ali na levo, odvrni nogo svojo od hudega.
27Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
27Ne kreni na desno ali na levo, odvrni nogo svojo od hudega.