¹Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

¹Sin moj, na modrost mojo pazi, proti umnosti moji nagni uho svoje,

²Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

²da obdržiš premišljenost in ustne tvoje ohranijo spoznanje.

³Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

³Zakaj med cede ustne tujke in glajša od olja so usta njena.

⁴Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

⁴Ali njen konec je grenek kakor pelin, oster kakor dvorezen meč.

⁵Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

⁵Noge njene gredo v smrt, v kraj mrtvih držé stopinje njene.

⁶Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

⁶Še mar ji ni, da bi krenila na pot življenja; po krivih stezah hodi, a ne ve tega.

⁷Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

⁷Sedaj torej, sinovi, poslušajte me in ne odstopajte od besed mojih ust.

⁸Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

⁸Daleč od nje hodi svojo pot in ne bližaj se durim hiše njene,

⁹Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

⁹da ne bi dal drugim dike svoje in let svojih grozovitniku;

¹⁰Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

¹⁰da ne bi se sitili tujci s premoženjem tvojim in trudi tvoji ostali v hiši inostranca.

¹¹I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

¹¹In ne bi zdihoval ob koncu svojem, ko se ti posuši meso in telo,

¹²A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

¹²in govoril: „Kako sem sovražil pouk in svarjenje je zametalo srce moje!

¹³A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

¹³Poslušal nisem glasú učiteljev svojih, ne ušesa svojega nagibal k njim, ki so me učili.

¹⁴O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

¹⁴Skoraj da nisem obtičal v vsej nesreči sredi zbora in občine!“

¹⁵Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

¹⁵Pij vodo iz lastnega vodnjaka in kar ti priteka iz tvojega studenca!

¹⁶Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

¹⁶Ali naj se ven razlivajo viri tvoji, po ulicah tvoji potoki?

¹⁷Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

¹⁷Imej jih sam zase, a ne za tujce s seboj vred.

¹⁸Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

¹⁸Blagoslovljen bodi vrelec tvoj in veseli se žene mladosti svoje,

¹⁹Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

¹⁹košute predrage, gazele drežestne –! prsi njene naj te mamijo vsak čas, vedno hodi zamaknjen v njeno ljubezen!

²⁰Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

²⁰Ker zakaj bi taval, sin moj, s tujko in bi objemal prsi tuje ženske?

²¹Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

²¹Kajti pred očmi GOSPODOVIMI so pota vsakega in on meri vse steze njegove.

²²Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

²²Brezbožnika ujamejo krivice njegove in vrvi greha njegovega ga bodo držale.Umre, ker mu nedostaje pouka, in v obilosti nespameti svoje bo blodil.

²³Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

²³Umre, ker mu nedostaje pouka, in v obilosti nespameti svoje bo blodil.