¹Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

¹Sin moj, če si postal porok bližnjemu svojemu, če si s podano roko obljubil za tujca:

²Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

²zadrgnil si se z besedami svojih ust, ujet si z besedami svojih ust.

³Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

³Stóri tisto skoraj, sin moj, in reši se, ker si prišel bližnjemu svojemu v roko; pojdi, spusti se na kolena in s prošnjami nadleguj bližnjega svojega!

⁴Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

⁴Ne dovoli spanja svojim očem, ne dremanja trepalnicam svojim;

⁵Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

⁵reši se kakor gazela iz roke lovčeve in kakor ptica iz ptičarjeve pesti.

⁶Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

⁶Pojdi k mravlji, o lenuh, oglej si pota njena in uči se modrosti:

⁷Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

⁷nima vodnika, nadzornika ali zapovednika,

⁸Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

⁸vendar pripravlja poleti hrano svojo, ob žetvi znaša, kar bo uživala.

⁹Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

⁹Doklej boš polegal, lenuh? kdaj vstaneš iz spanja svojega?

¹⁰Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

¹⁰Malo boš pospančkal, malo podremal, malo sklenil roke in poležal:

¹¹V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

¹¹v tem ti pride uboštvo kakor uren popotnik in nuja nadte kakor oboroženec.

¹²Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

¹²Belijalov človek, krivičen mož je, kdor hodi s spačenimi usti,

¹³Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

¹³mežika z očmi, beseduje z nogami, pomiguje s prsti.

¹⁴Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

¹⁴Vsakršna spačenost tiči v srcu njegovem, zlo snuje sleherni čas, prepire napravlja.

¹⁵A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

¹⁵Zatorej pride nagloma nesreča njegova, v hipu se razbije in ne bo ozdravljenja.

¹⁶Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

¹⁶Šestero je reči, ki jih sovraži GOSPOD, in sedmero se jih studi duši njegovi:

¹⁷Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

¹⁷oči visoke, jezik lažnjiv in roke, prelivajoče nedolžno kri,

¹⁸Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

¹⁸srce, ki snuje hudobne naklepe, noge, urno tekoče v hudo,

¹⁹Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

¹⁹kriva priča, ki raznaša laži, in kdor prepire seje med brati.

²⁰Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

²⁰Hrani, sin moj, zapoved očeta svojega in ne zametuj nauka matere svoje;

²¹Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

²¹privezuj ju na srce svoje vedno, pripenjaj ju na grlo svoje!

²²Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

²²Kamor koli pojdeš, te bosta spremljala, ko boš ležal, bosta pazila nate, in ko se zbudiš, se pogovarjala s teboj.

²³(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

²³Kajti zapoved je svetilnica in nauk je luč; in poučna svarila so pot življenja,

²⁴Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

²⁴da te obvarujejo ženske hudobne, prilizovanja jezika tujke.

²⁵Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

²⁵Ne poželi si lepote njene v srcu in s trepalnicami svojimi naj te ne ujame.

²⁶Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

²⁶Kajti zaradi nečiste ženske se izgubi kruhek in prešeštnica lovi dušo dragoceno.

²⁷Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

²⁷Ali vzame kdo ogenj v nedrje svoje, in oblačila se mu ne osmode?

²⁸Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

²⁸Ali pa more kdo hoditi po žerjavici, da bi se mu noge ne obžgale?

²⁹Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

²⁹Tako, kdor se shaja z bližnjega svojega ženo, kdorkoli se je dotakne, ne ostane brez kazni.

³⁰Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

³⁰Ne zadene zaničevanje tatu, ako ukrade, da uteši poželenje svoje, ko je gladen;

³¹Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

³¹vendar zasačen mora povrniti sedemkrat, dati mora vse blago hiše svoje.

³²Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

³²A kdor prešeštvuje z ženo, norí; kdor se hoče pogubiti, naj to stori.

³³Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

³³Šiba in nečast ga zadeneta, in sramota njegova se ne izbriše.

³⁴Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

³⁴Ker ljubosumnost razvname srd moža, zato ne prizanese v dan maščevanja.Ne mara nobene odkupnine in ne sprejme, ponujaj še toliko darov.

³⁵Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

³⁵Ne mara nobene odkupnine in ne sprejme, ponujaj še toliko darov.