¹Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

¹Sin moj, pazi na besede moje in zapovedi moje hrani pri sebi.

²Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

²Pazi na zapovedi moje in žívi, pazi na nauk moj kakor na zenico svojih oči.

³Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

³Priveži si jih na prste, zapiši jih na srca svojega ploščo.

⁴Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

⁴Reci modrosti: sestra si moja! in razumnost imenuj sorodnico svojo:

⁵Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

⁵da te varuje žene vnanje, tujke, ki se dobrika z gladkimi besedami.

⁶Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

⁶Kajti skozi okno hiše svoje, preko omrežja svojega gledajoč,

⁷Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

⁷sem videl med abotnimi, zazrl med sinovi brezumnega mladeniča,

⁸Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

⁸ki se je po ulicah klatil, blizu njenega vogla, stopal po potu do hiše njene,

⁹V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

⁹v mraku, na večer dneva, v noči črni in temni.

¹⁰A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

¹⁰In glej, ženska mu pride naproti, v kurbji opravi in odrevenelega srca.

¹¹Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

¹¹Jezična je in trdovratna, v njeni hiši ne bivajo noge njene;

¹²Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

¹²zdaj se klati po ulicah, zdaj po trgih in pri vsakem voglu zalezuje.

¹³I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

¹³In ga prime ter ga poljubi in s predrznim licem mu reče:

¹⁴Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

¹⁴Hvalne daritve sem bila dolžna, danes sem opravila obljube svoje.

¹⁵Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

¹⁵Zato sem ti prišla naproti, hrepeneč po obličju tvojem, in sem te našla.

¹⁶Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

¹⁶S preprogami sem prestrla posteljo svojo, s pisanimi odejami iz platna egiptovskega;

¹⁷Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

¹⁷pokadila sem ležišče svoje z miro, aloo in cimetom.

¹⁸Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

¹⁸Dej, radujva se obilo v ljubezni prav do jutra, oslajujva se z ljubkovanjem!

¹⁹Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

¹⁹Kajti moža ni v hiši, odšel je na daljni pot;

²⁰Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

²⁰mošnjo denarja je vzel s seboj, povrne se domov šele ob ščipu.

²¹I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

²¹Nagnila ga je z mnogim pregovarjanjem svojim, s prilizovanjem ust svojih ga je potegnila:

²²Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

²²za njo gre takoj, kakor gre vol v klalnico in kakor neumnež v kazen v okovih –

²³Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

²³dokler mu pšica jeter ne razkolje; kakor ptič hiti v zanko, ne vedoč, da je zoper življenje njegovo.

²⁴Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

²⁴Zato sedaj, sinovi, poslušajte me in pazite na ust mojih besede!

²⁵Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

²⁵Ne kreni na njena pota srce tvoje, ne zavij na steze njene.

²⁶Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

²⁶Ker mnogo jih je prebodla in na tla zvrnila, in veliko jih je, katere je vse pomorila.Hiša njena je pot v kraj mrtvih, gredoča doli v smrtne hrame.

²⁷Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

²⁷Hiša njena je pot v kraj mrtvih, gredoča doli v smrtne hrame.