¹Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

¹Modrost je sezidala hišo svojo, izsekala je sedem stebrov svojih;

²Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

²zaklala je živali svoje, zmešala vino svoje, tudi mizo svojo je pripravila;

³A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

³poslala je dekle svoje vabit po najvišjih krajih v mestu:

⁴Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

⁴„Kdorkoli je preprost, naj se obrne sem!“ In kdor je brezumen, njemu reče:

⁵Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

⁵„Pridite, jejte kruh moj in pijte vino, ki sem ga zmešala!

⁶Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

⁶Zapustite abotnost in živíte in ravno stopajte po poti razumnosti!“

⁷Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

⁷Kdor poučuje zasmehovalca, nakopava si sramoto; in kdor kara brezbožnika, pridobi si madež.

⁸Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

⁸Ne karaj zasmehovalca, da te ne sovraži; karaj modrega, in ljubil te bo.

⁹Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

⁹Nakloni pouk modremu, in bode še bolj moder, pouči pravičnega, in napredoval bo v znanju.

¹⁰Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

¹⁰Strah GOSPODOV je začetek modrosti, in spoznanje Najsvetejšega je razumnost.

¹¹Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

¹¹Kajti po meni se bodo pomnožili dnevi tvoji in pridejala se ti bodo življenja leta.

¹²Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

¹²Ako si moder, sebi si moder, ako pa si zasmehovalec, sam boš trpel.

¹³Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

¹³Gospa neumščina veliko ropoče, abotna je in ničesar ne ve.

¹⁴A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

¹⁴In sedeva pri durih hiše svoje, na stolu, na mestnih višinah,

¹⁵Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

¹⁵da kliče mimohodeče, ki ravno stopajo po potih svojih:

¹⁶Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

¹⁶„Kdorkoli je preprost, naj se obrne sem!“ In kdor je brezumen, njemu reče:

¹⁷Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

¹⁷„Vode ukradene so sladke in kruh, ki se skrivaj jé, prijeten.“Ali on ne ve, da so mrtvi tam, v globočinah smrtnega kraja povabljenci njeni.

¹⁸Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

¹⁸Ali on ne ve, da so mrtvi tam, v globočinah smrtnega kraja povabljenci njeni.