¹Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

¹Zakaj stojiš oddaleč, o GOSPOD? Zakaj se skrivaš ob časih stiske?

²Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

²Prevzetnost brezbožnika hudo straši ubožca. Ujamejo se naj v naklepih, katere izmišljajo.

³Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.

³Kajti brezbožnik se hvali z željami duše svoje in lakomnik se odreka GOSPODA in ga zaničuje.

⁴Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.

⁴Brezbožnik v napuhu obraza svojega govori: Saj ne bo kaznoval, ni Boga. To so vse misli njegove.

⁵Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,

⁵Varna so pota njegova v vsakem času; previsoko so pogledu njegovemu sodbe tvoje; na svoje nasprotnike piha prezirljivo.

⁶Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.

⁶V srcu svojem govori: Ne ganem se, od roda do roda bodem brez nesreče.

⁷Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

⁷Kletve polna so usta njegova in zvijač in zatiranja; pod jezikom njegovim je nadloga in krivica.

⁸Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.

⁸Poseda na preži po vaseh, v zakotju ubija nedolžnega, oči njegove prežé na onemoglega.

⁹Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

⁹V skrivališču preži kakor lev v svojem brlogu, preži, da zgrabi siromaka; že ga prijema ter vleče vstran v mreži svoji.

¹⁰Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

¹⁰Sključi se, potuhne se, in onemogli padajo v krepke kremplje njegove.

¹¹Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.

¹¹V srcu svojem govori: Pozabil je Bog mogočni, obličje svoje skriva, nikoli ne bo videl tega.

¹²Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

¹²Vstani, o GOSPOD! Bog mogočni, dvigni roko svojo, ne pozabi ubogih.

¹³Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?

¹³Zakaj sme brezbožnik zaničevati Boga in v srcu svojem govoriti, da ne boš kaznoval?

¹⁴Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

¹⁴Videl si to; zakaj ti gledaš nadlogo in gorje, da povrneš s svojo roko; brambi tvoji se izroča nesrečni, siroti si ti pomočnik.

¹⁵Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.

¹⁵Zdróbi roko brezbožniku in hudobneža krivico kaznuj, dokler je ne najdeš več.

¹⁶Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.

¹⁶GOSPOD je Kralj vedno in vekomaj, poginili so pogani z zemlje njegove.

¹⁷Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,

¹⁷Hrepenenje krotkih si uslišal, GOSPOD: potolažiš jim srce, nagneš k njim svoje uho,da maščuje siroto in stiskanega, da ju ne straši več človek, ki je iz zemlje.

¹⁸Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.

¹⁸da maščuje siroto in stiskanega, da ju ne straši več človek, ki je iz zemlje.