¹Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův.

¹{Načelniku godbe; na ‚Smrt sinu‘. Psalm Davidov.} Hvalil te bom, GOSPOD, iz vsega srca svojega, pripovedoval vsa čudovita dela tvoja.

²Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.

²Veselil se bom in radoval v tebi, psalme bom prepeval tvojemu imenu, Najvišji.

³Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,

³Ker sovražniki moji se umikajo, padajo in ginejo pred obličjem tvojim.

⁴Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.

⁴Zakaj ti si vodil sodbo mojo in pravdo mojo, sedel si na prestolu kot pravičen sodnik;

⁵Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.

⁵pokaral si narode, pogubil krivičnika, njih ime si izbrisal na večne čase.

⁶Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.

⁶Sovražnikov je konec, razdejani so na veke, njih mesta si uničil, da, njih spomin je izginil.

⁷Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.

⁷A GOSPOD stoluje na veke, pripravil je za sodbo prestol svoj.

⁸Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.

⁸On bo sodil vesoljni svet v pravičnosti, pravde razsojal narodom po pravici.

⁹Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

⁹GOSPOD bode tudi grad na višini siromaku, grad na višini ob časih stiske.

¹⁰Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

¹⁰In bodo upali v te, kateri poznajo ime tvoje, ker ne zapustiš njih, ki te iščejo, GOSPOD.

¹¹I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.

¹¹Hvalnice pojte GOSPODU, ki prebiva na Sionu, oznanjujte ljudstvom dela njegova.

¹²Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

¹²Kajti on, ki maščuje kri v moritvi prelito, se jih je spomnil, ni pozabil vpitja trpinov.

¹³Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

¹³Usmili se me, GOSPOD, ozri se v ponižanje moje od sovražnikov mojih, da me vzdigneš izpred smrtnih vrat:

¹⁴Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

¹⁴da oznanjam vso slavo tvojo, med vrati hčere sionske se radujem v zveličanju tvojem.

¹⁵Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

¹⁵Pogreznili so se narodi v jamo, ki so jo sami napravili; v mrežo, ki so jo skrito nastavili, se je ujela njih noga.

¹⁶Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.

¹⁶Pokazal se je GOSPOD po sodbi, katero je storil: v rok njegovih delo je zapletel brezbožnika. (Pomisleka vredno! Sela.)

¹⁷Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.

¹⁷Brezbožniki se morajo obrniti v pekel, vsi narodi, ki so pozabili Boga.

¹⁸Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.

¹⁸Kajti siromak ne bode na veke pozabljen, ubožcev upanje ne pogine za večno.

¹⁹Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

¹⁹Vstani, o GOSPOD, da se ne šopiri človek umrljivi, sojeni naj bodo narodi pred obličjem tvojim.V strah jih primi, GOSPOD, spoznajo naj narodi, da so umrjoči. (Sela.)

²⁰Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. [ (Psalms 9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah. ]

²⁰V strah jih primi, GOSPOD, spoznajo naj narodi, da so umrjoči. (Sela.)