¹Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

¹Slavi, duša moja, GOSPODA! GOSPOD, Bog moj, velik si silno, lepoto in veličastvo si oblekel;

²Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

²ogrinjaš se s svetlobo kakor z obleko, nebesa razpenjaš kakor šator.

³Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

³Kateri stavi v vodah tramovje hramov svojih, ki nareja oblake za voz svoj, ki hodi po vetrov perutih,

⁴Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

⁴ki dela vetrove za poslance svoje, za služabnike svoje ogenj plamteči.

⁵Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

⁵Postavil je zemljo na podstave njene, da se ne gane na večne čase.

⁶Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

⁶Z valovjem si jo ogrnil kakor z odejo, čez gore so stale vode.

⁷K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

⁷Na karanje tvoje so pobegnile, pred groma tvojega glasom so urno bežale –

⁸(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

⁸dvignile so se gore, pogreznile se doline – na mesto, katero si jim bil ustanovil.

⁹Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

⁹Mejo si jim postavil, da je ne prestopijo, da se ne povrnejo pokrit zemljo.

¹⁰Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

¹⁰Ti izpuščaš studence po dolinah, da tečejo med gorami;

¹¹A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

¹¹napajajo vse poljske živali, žejo svojo si gasé divji osli.

¹²Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

¹²Poleg njih prebivajo ptice nebeške, glasijo se izmed vej.

¹³Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

¹³On namaka gore iz hramov svojih, s sadom del tvojih se siti zemlja.

¹⁴Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

¹⁴On daje, da raste trava živini in zelišče človeku v rabo, da si pripravi hrano iz zemlje,

¹⁵A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

¹⁵in vino, ki razveseljuje srce človeku, in olje, ki svetel nareja obraz, in kruh, ki podpira srce človeku.

¹⁶Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

¹⁶Siti se drevje GOSPODOVO, cedre na Libanonu, ki jih je vsadil,

¹⁷Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

¹⁷kjer gnezdijo ptički, tudi štorklja, ki ima hišo svojo na jelkah.

¹⁸Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

¹⁸Gore visoke so divjim kozlom, pečine skalnim jazbecem prebivališče.

¹⁹Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

¹⁹Naredil je mesec, da meri čase, in solnce, ki pozna zahod svoj.

²⁰Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

²⁰Temo narejaš, da je noč, tedaj so vse gozdne živali pokonci:

²¹Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

²¹mladi levi rjovejo za plenom in zahtevajo od Boga mogočnega hrane svoje.

²²Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

²²Ko izhaja solnce, se poskrijejo in ležé v brlogih svojih.

²³Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

²³Človek pa gre na delo svoje in po opravilu svojem do večera.

²⁴Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

²⁴Kako mnogotera so dela tvoja, o GOSPOD, v modrosti si jih naredil vsa, polna je zemlja stvorov tvojih!

²⁵V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

²⁵Ondi morje, veliko in prostrano, v njem je laznine brez števila, živali velikih in malih.

²⁶Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

²⁶Tod hodijo ladje in leviatan, ki si ga ustvaril, naj se v njem igra.

²⁷Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

²⁷Vse to čaka tebe, da jim daš njih živeža o svojem času.

²⁸Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

²⁸Kadar jim daješ, pobirajo, odpreš jim roko svojo, in sitijo se z dobrotami.

²⁹Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

²⁹Kadar jim skriješ obličje svoje, se prestrašijo; vzameš jim sapo, in ginejo ter se povračajo v prah svoj.

³⁰Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

³⁰Pošiljaš sapo svojo in jih spet ustvarjaš, in tako obličje obnavljaš zemlji.

³¹Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

³¹Slava GOSPODOVA traja naj vekomaj! Veseli se naj GOSPOD v delih svojih!

³²On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

³²Ko pogleda na zemljo, se trese ona, ko se dotakne gorá, se kadé.

³³Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

³³Pel bom GOSPODU vse svoje žive dni, psalme prepeval Bogu svojemu, dokler bodem živ.

³⁴Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

³⁴O da bi mu bilo prijetno premišljevanje moje! Jaz se hočem radovati v GOSPODU.Izginejo naj grešniki z zemlje in brezbožnikov več ne bodi! Slavi, duša moja, GOSPODA! Aleluja!

³⁵Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

³⁵Izginejo naj grešniki z zemlje in brezbožnikov več ne bodi! Slavi, duša moja, GOSPODA! Aleluja!