¹Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

¹Aleluja! Hvalite GOSPODA, ker je dober, ker traja vekomaj milost njegova.

²Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

²Kdo bi dopovedal mogočna dela GOSPODOVA, oznanil vso hvalo njegovo?

³Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

³O blagor jim, ki se oklepajo pravice, ki delajo pravičnost vsak čas!

⁴Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

⁴Spomni se me, GOSPOD, po blagovoljnosti, ki jo izkazuješ svojemu ljudstvu, obišči me z rešilno pomočjo svojo,

⁵Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

⁵da uživam izvoljenih tvojih srečo, da se veselim radosti naroda tvojega, da se ponašam z dedino tvojo vred.

⁶Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

⁶Grešili smo kakor očetje naši, krivično smo delali, brezbožno ravnali.

⁷Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

⁷Očetje naši v Egiptu niso uvaževali čudovitih del tvojih, spominjali se niso milosti tvojih množine, temuč bili so uporni pri morju, pri morju Rdečem.

⁸A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

⁸Vendar jih je rešil zavoljo imena svojega, da bi pokazal svojo moč.

⁹Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

⁹Zapretil je Rdečemu morju, in posušilo se je, in peljal jih je skozi valove kakor po planjavi.

¹⁰A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

¹⁰Tako jih je otel sovražilcu iz roke, odrešil jih je iz roke neprijateljeve.

¹¹V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

¹¹Vode pa so pokrile njih zatiralce, eden izmed njih ni ostal.

¹²A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

¹²Tedaj so verjeli besedam njegovim, peli hvalo njegovo.

¹³Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

¹³Pa hitro so pozabili del njegovih, čakali niso sveta njegovega,

¹⁴Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

¹⁴ampak vdali so se poželjivosti v puščavi, izkušali Boga mogočnega v samoti.

¹⁵I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

¹⁵In dal jim je, česar so želeli, a poslal jim je suhoto v njih duše.

¹⁶Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

¹⁶Ko so bili nevoščljivi Mojzesu v taborišču in Aronu, svetniku GOSPODOVEMU,

¹⁷Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

¹⁷se je odprla zemlja in požrla Datana, in zagrnila je druhal Abiramovo.

¹⁸A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

¹⁸In ogenj se je vnel v njih druhali, in plamen je požgal krivičnike.

¹⁹Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

¹⁹Naredili so tele pri Horebu in so se klanjali uliti podobi,

²⁰A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

²⁰in so zamenili čast svojo s podobo vola, ki muli travo.

²¹Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

²¹Pozabili so Boga mogočnega, rešitelja svojega, ki je bil storil velike reči v Egiptu,

²²A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

²²čudovita dela v deželi Hamovi, strašna pri Rdečem morju.

²³Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

²³Zato je rekel, da jih pogubi; ko bi ne bil Mojzes, izvoljenec njegov, stopil v oni prepad pred njim, da je odvrnil jezo njegovo, da jih ni pogubil.

²⁴Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

²⁴Zaničevali so tudi zaželjeno deželo, ne verujoč besedi njegovi.

²⁵A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

²⁵Godrnjali so v šatorih svojih in niso poslušali glasu GOSPODOVEGA.

²⁶A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

²⁶Tu je dvignil roko svojo proti njim ter prisegel, da morajo popadati v puščavi,

²⁷A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

²⁷in da raznese njih seme med narode in jih razkropi po deželah.

²⁸Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

²⁸Združili so se tudi z malikom Baal-peorjem in jedli daritve mrtvim.

²⁹A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

²⁹Tako so dražili Boga s počenjanjem svojim, da je prihrul nadnje pomor.

³⁰Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

³⁰Tu se je vzdignil Pinehas in storil sodbo, in pomor je bil ustavljen;

³¹Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

³¹to se mu je štelo za pravičnost, od roda do roda vekomaj.

³²Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

³²Enako so razdražili Boga pri Vodi prepira, da se je slabo godilo Mojzesu zavoljo njih:

³³Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

³³kajti upirali so se duhu njegovemu, in govoril je nepremišljeno z ustnami svojimi.

³⁴K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

³⁴Pokončali niso onih ljudstev, za katera jim je bil zapoveddal GOSPOD,

³⁵Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

³⁵ampak pomešali so se s poganskimi narodi in naučili se njih del;

³⁶A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

³⁶in so služili njih malikom, in ti so jim bili v spotiko.

³⁷Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

³⁷In darovali so sinove svoje in hčere svoje hudim duhovom.

³⁸A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

³⁸In prelivali so nedolžno kri, kri sinov in hčer svojih, ki so jih darovali malikom kanaanskim, da je bila dežela oskrunjena ž njih moritvami.

³⁹I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

³⁹In onečistili so se s svojimi deli, prešeštvovali so z dejanji svojimi.

⁴⁰Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

⁴⁰Zato se je razsrdil GOSPOD nad ljudstvom svojim in pristudila se mu je dedina njegova.

⁴¹A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

⁴¹In dal jih je v roko poganom, da bi jim gospodovali njih črtilci.

⁴²A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

⁴²In stiskali so jih njih sovražniki, in bili so potlačeni pod njih roko.

⁴³Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

⁴³Mnogokrat jih je rešil, in vendar so bili uporni v naklepih svojih, in bili so ponižani zavoljo krivice svoje.

⁴⁴A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

⁴⁴Vendar se je oziral na njih stisko, ko je slišal njih vpitje.

⁴⁵Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

⁴⁵In spominjal se je zanje zaveze svoje in kesal se je po obilosti milosti svojih.

⁴⁶Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

⁴⁶In dal jim je doseči usmiljenje pred vsemi, kateri so jih imeli v sužnosti.

⁴⁷Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

⁴⁷Reši nas, GOSPOD, Bog naš, in zberi nas izmed tistih poganov, da slavimo sveto ime tvoje in se hvalimo v hvali tvoji. —Slava GOSPODU, Bogu Izraelovemu, od veka do veka! In vse ljudstvo naj reče: Amen! Aleluja! Knjiga peta.

⁴⁸Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

⁴⁸Slava GOSPODU, Bogu Izraelovemu, od veka do veka! In vse ljudstvo naj reče: Amen! Aleluja! Knjiga peta.