¹Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

¹{Načelniku godbe. Sinov Korahovih psalm.} Čujte to, vsa ljudstva, poslušajte, vsi sveta prebivalci,

²Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

²nizki in visoki, bogatini in ubožci vsi skupaj!

³Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

³Usta moja bodo govorila modrost in srca mojega premišljevanje bo razumnost.

⁴Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

⁴Uho svoje nagnem h govoru v prilikah, na strune igraje, bom razodeval uganko svojo.

⁵Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

⁵Kaj bi se bal v dnevih nesreče, kadar me obdaja krivičnost tistih, ki mi so za petami,

⁶I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

⁶njih, ki zaupajo v premoženje svoje in se ponašajo v obilosti bogastva svojega?

⁷Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

⁷Brata nikakor ne more odkupiti nihče, ne more dati Bogu zanj spravnega denarja

⁸Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

⁸(predrag namreč je njih duše odkup, zato ga ne zmore vekomaj),

⁹(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

⁹da bi živel za večno, ne moral videti jame.

¹⁰Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

¹⁰Saj vidi bogatin: mrjó modri, enako ginevajo nespametni in neumni in drugim puščajo bogastvo svoje.

¹¹Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

¹¹Menijo, da njih hiše bodo trajale za veke, njih prebivališča za vse rodove; zato imenujejo dežele s svojimi imeni.

¹²Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

¹²In vendar človek v veličju nima obstanka, podoben je živalim, ki poginejo.

¹³Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

¹³To je usoda njih, ki tako v sebe zaupajo; vendar njih nasledniki odobravajo njih govorjenje. (Sela.)

¹⁴Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

¹⁴Kakor ovce bodo razpostavljeni v šeolu, smrt jim bo pastir; in pravični jim bodo gospodovali tisto jutro, in njih obliko [Ali: lepoto.] pokonča šeol, da ji ne bo več bivališča.

¹⁵Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

¹⁵Ali dušo mojo reši Bog iz oblasti šeola, ker me vzame k sebi. (Sela.)

¹⁶Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

¹⁶Ne boj se, ko kdo zabogati, ko se pomnoži slava hiše njegove.

¹⁷Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

¹⁷Ker ob smrti ne vzame nič tega s seboj, za njim ne pojde slava njegova.

¹⁸Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

¹⁸Čeprav blagruje dušo svojo v življenju svojem – i tebe hvalijo, ko si privoščiš –,

¹⁹Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

¹⁹vendar pride k rodu očetov svojih, ki vekomaj ne bodo uživali luči.Človek, ki je v veličju, a ni razumen, je podoben živini, ki pogine.

²⁰A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

²⁰Človek, ki je v veličju, a ni razumen, je podoben živini, ki pogine.