¹Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

¹{Psalm Asafov.} Bog mogočni, Bog, GOSPOD je govoril in poklical zemljo od vzhoda solnčnega do zahoda.

²Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

²S Siona, najvišje lepote, se je zasvetil Bog.

³Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

³Pride Bog naš in nikar ne bo molčal; ogenj požirajoč gre pred njim in okrog njega silen vihar.

⁴Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

⁴Nebesom kliče odzgoraj in zemlji, da sodi ljudstvo svoje:

⁵Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

⁵„Zberite mi svetnike moje, ki so storili zavezo z menoj pri daritvi!“

⁶I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

⁶In nebesa oznanjajo pravičnost njegovo, kajti Bog je sodnik. (Sela.)

⁷Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

⁷Čuj, ljudstvo moje, in govoril bom, o Izrael, in zoper tebe bom pričal! Bog, tvoj Bog sem jaz.

⁸Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

⁸Nočem te grajati zavoljo daritev tvojih, saj žgalne daritve tvoje so vedno pred menoj.

⁹Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

⁹Ni mi treba jemati iz tvoje hiše junca, ne kozličev iz tvojih ograj.

¹⁰Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

¹⁰Ker moja je vsaka zver v gozdih, živali na tisočerih gorah.

¹¹Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

¹¹Vso perutnino gorsko poznam, in kar se poja po polju, je v moji oblasti.

¹²Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

¹²Ko bi bil gladen, ne rekel bi tebi, ker moja je zemlja vesoljna in vse, kar je na njej.

¹³Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

¹³Ali mar jem meso volovsko, ali pijem kozlov kri?

¹⁴Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

¹⁴Hvalne daritve prinašaj Bogu in Najvišjemu opravljaj obljube svoje.

¹⁵A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

¹⁵In kliči me v dan stiske, rešil te bom, in ti me boš častil.

¹⁶Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

¹⁶Toda krivičniku pravi Bog: Kaj da naštevaš zapovedi moje in jemlješ zavezo mojo v usta svoja?

¹⁷Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

¹⁷Saj ti sovražiš svarjenje in besede moje si vrgel vzad zase.

¹⁸Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

¹⁸Kadar vidiš tatú, se ž njim hitro sprijazniš in s prešeštniki se družiš.

¹⁹Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

¹⁹Usta svoja rabiš za hudo in z jezikom svojim spletaš zvijačo.

²⁰Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

²⁰Sedé obrekuješ svojega brata, matere svoje sina spravljaš v sramoto.

²¹To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

²¹To si delal, in ker sem molčal, si menil, da sem prav tebi enak. A karal te bom in vse ti postavil pred oči.

²²Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

²²Pazite vendar na to vi, ki zabite Boga, da ne zgrabim, in ga ne bode, ki bi rešil.Kdor daruje hvalo, me prav časti, in kdor uravnava pot svojo, mu pokažem zveličanje Božje.

²³Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

²³Kdor daruje hvalo, me prav časti, in kdor uravnava pot svojo, mu pokažem zveličanje Božje.