¹Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho.

¹{Načelniku godbe; kakor ‚Ne pogubi!‘ Davidova zlata pesem, ko je poslal Savel može, in so stražili hišo njegovo, da bi ga umorili.} Otmi me sovražnikov mojih, moj Bog, na varno me postavi nad njimi, ki se vzpenjajo zoper mene.

²Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.

²Otmi me njih, ki delajo krivico, in ljudi krvoločnih me reši.

³Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.

³Zakaj, glej, na dušo mojo preže, zbirajo se zoper mene krepki, ne zavoljo prestopka, ne zavoljo greha mojega, GOSPOD!

⁴Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.

⁴Brez krivde moje se stekajo in pripravljajo; vstani, pridi mi naproti in poglej!

⁵Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.

⁵Ti torej, GOSPOD Bog nad vojskami, Bog Izraelov, zbúdi se, da obiščeš vse poganske narode, naj se ti ne smili ne eden hudodelcev verolomnih. (Sela.)

⁶Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.

⁶Vračajo se zvečer, renče kakor psi in okrog tekajo po mestu.

⁷Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

⁷Glej, iz ust jim vre hudo, meči so v njih ustnah, kajti: Kdo sliši? pravijo.

⁸Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?

⁸Ti pa, GOSPOD, se jim boš smejal, zasmehoval boš vse tiste narode.

⁹Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.

⁹Moč moja, nate bom pazil, ker Bog je moj grad visoki.

¹⁰Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.

¹⁰Bog moj mi pride naproti z milostjo svojo, Bog mi dá, da bom z veseljem gledal sovražnike svoje.

¹¹Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.

¹¹Ne pobij jih, da ne pozabi ljudstvo moje, s svojo močjo jih izženi, da naj blodijo, in pahni jih, o Gospod, ščit naš!

¹²Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.

¹²Greh njih ust je njih ustnic beseda; bodo naj torej ujeti v napuhu svojem in zavoljo kletvine in laži, ki jo izgovarjajo.

¹³Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.

¹³Pokončaj jih v srdu, pokončaj, da jih ne bode več; in spoznajo naj, da Bog gospoduje v Jakobu in tja do mej zemlje. (Sela.)

¹⁴Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.

¹⁴In zvečer se vračajo, renče kakor psi in okrog tekajo po mestu.

¹⁵I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

¹⁵Klatijo se okoli zavoljo jedi; ko se ne nasitijo, tu prenočujejo.

¹⁶Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.

¹⁶Jaz pa bom pel o moči tvoji in veselo pel o milosti tvoji, ker ti si mi bil grad visoki in pribežališče ob dnevi stiske.O moč moja, tebi bom prepeval psalme, zakaj Bog je grad moj visoki, Bog milosti moje.

¹⁷Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. [ (Psalms 59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. ]

¹⁷O moč moja, tebi bom prepeval psalme, zakaj Bog je grad moj visoki, Bog milosti moje.