¹Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,

¹{Načelniku godbe; kakor ‚Lilija pričevanja‘. Zlata pesem Davidova, v poučevanje, ko se je boril s Sirci iz Mezopotamije in s Sirci Zobejskimi in se je Joab vrnil in pobil Edomcev v Solni dolini dvanajst tisoč.} O Bog, zavrgel si nas, razkropil nas, srdit si bil, a zopet nas ustanovi!

²Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.

²Zmajal si deželo, raztrgal jo, zaceli razpoke njene, ker omahuje!

³Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

³Storil si, da je ljudstvo tvoje čutilo trdost, dal si nam piti vina omotnega.

⁴Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

⁴Dal si njim, ki se tebe bojé, zastavo, da naj se povzdigne zaradi resnice. (Sela.)

⁵Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

⁵Da bodo oteti ljubljenci tvoji, stóri rešenje z desnico svojo in usliši nas!

⁶Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

⁶Bog je govoril v svetosti svoji: Radoval se bom, razdelim Sihem in dolino Sukotsko premerim.

⁷Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

⁷Moj je Gilead in moj Manase in Efraim glave moje bramba, Juda moje žezlo,

⁸Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

⁸Moab umivalnica moja, na Edoma vržem obuvalo svoje, nad mano, o Filisteja, ukaj!

⁹Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

⁹Kdo me popelje v mesto utrjeno, kdo me pripelje noter do Edomeje?

¹⁰Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

¹⁰Ali ne ti, o Bog, ki si nas bil zavrgel, in nisi hodil, Bog, z našimi vojskami?

¹¹Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

¹¹Daj nam pomoč zoper sovražnika, ker ničeva je pomoč človeška.V Bogu delajmo junaške čine, in on bo poteptal zatiralce naše.

¹²Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? [ (Psalms 60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. ] [ (Psalms 60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. ]

¹²V Bogu delajmo junaške čine, in on bo poteptal zatiralce naše.