¹Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

¹{Načelniku godbe; za Jedutuna. Psalm Asafov.} Z glasom svojim hočem vpiti k Bogu, z glasom svojim k Bogu, in nagne uho k meni.

²Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

²Ob dnevi stiske svoje sem iskal Gospoda, roka moja je bila po noči proti nebu iztegnjena neprenehoma, duša moja se je branila pripustiti tolažbo.

³V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

³Spominjam se Boga in stokam, premišljam, in duh moj omaguje. (Sela.)

⁴Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

⁴Ne daš mi zatisniti oči, izbegan sem tako, da govoriti ne morem.

⁵Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

⁵Čase premišljujem starodavne, prejšnjih vekov leta.

⁶I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

⁶Spominjam se ponočne godbe svoje na strune, v srcu svojem premišljam in duh moj preiskuje, govoreč:

⁷Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

⁷Ali bi na večne čase zametal Gospod, ali ne bode nikdar več milostiv?

⁸Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

⁸Je li pri kralju milost njegova za vselej? Je li konec obljubi njegovi od roda do roda?

⁹Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

⁹Ali je pozabil Bog mogočni deliti milost, ali je pa v jezi zaprl usmiljenje svoje? (Sela.)

¹⁰Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

¹⁰Nato si rečem: To je moja bolezen, leta trpljenja, namenjena mi od desnice Najvišjega.

¹¹I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

¹¹S hvalo bom spominjal dejanj GOSPODOVIH, da, spominjal se bom vseh čudes tvojih od starodavnosti.

¹²Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

¹²In premišljal bom vsaktero delo tvoje in o dejanjih tvojih bom razmišljal.

¹³A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

¹³O Bog, v svetosti je steza tvoja; kdo je velik Bog mogočni kakor Bog naš?

¹⁴Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

¹⁴Ti si sam Bog mogočni, čudodelni, pokazal si moč svojo med narodi.

¹⁵Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

¹⁵Odrešil si s povzdignjeno roko ljudstvo svoje, sinove Jakobove in Jožefove. (Sela.)

¹⁶Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

¹⁶Videle so te vode, o Bog, videle so te vode in se tresle, da, potresla so se brezna.

¹⁷Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

¹⁷Izlili so oblaki vode, glas so zagnali gornji oblaki, tudi pšice tvoje so švigale semtertja.

¹⁸Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

¹⁸Bobnel je grom tvoj v viharju, bliski so razsvetljevali vesoljni svet, potresla se je zemlja in trepetala.

¹⁹Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

¹⁹Skozi morje je šla pot tvoja in steza tvoja skozi široke vode, kjer sledovi tvoji niso znani.Vodil si kakor čredo ljudstvo svoje po Mojzesu in Aronu.

²⁰Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

²⁰Vodil si kakor čredo ljudstvo svoje po Mojzesu in Aronu.