¹Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

¹Pridite, veselo pevajmo GOSPODU, ukajmo skali zveličanja svojega!

²Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

²Pojdimo pred obličje njegovo s hvalo, psalme pojoč mu ukajmo.

³Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

³Zakaj velik Bog mogočni je GOSPOD in velik kralj nad vse bogove.

⁴V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

⁴V roki njegovi so podstave zemlje in v njegovi oblasti višine gorá.

⁵Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

⁵Njegovo je morje, on ga je naredil, in suho zemljo so ustvarile roke njegove.

⁶Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

⁶Pridite, priklonimo se in padimo na tla, pripognimo kolena pred GOSPODOM, ki nas je ustvaril!

⁷Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

⁷Zakaj on je Bog naš, mi pa ljudstvo paše njegove in čreda vodbe njegove. Danes če slišite glas njegov,

⁸Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

⁸nikar ne zakrknite srca svojega kakor v prepiru [Hebr. v Meribi.], kakor ob dnevi izkušnjave [Hebr. Masa.] v puščavi,

⁹Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

⁹ko so me izkušali očetje vaši; izkušnjo so mi napravili, dasi so videli dela moja.

¹⁰Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

¹⁰Štirideset let sem imel težave s tistim rodom in sem rekel: Ljudstvo je srca tavajočega. A oni niso spoznali potov mojih.Zatorej sem prisegel v jezi svoji: Nikakor ne pridejo v pokoj moj!

¹¹Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

¹¹Zatorej sem prisegel v jezi svoji: Nikakor ne pridejo v pokoj moj!