1Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
1Jaz sem roža saronska, lilija v dolinah.
2Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
2Kakor lilija med trnjem, tako je prijateljica moja med hčerami.
3Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
3Kakor jablan med drevjem v gozdu, tako je ljubi moj med sinovi. V senci njegovi sem želela sedeti in sedim, in sad njegov je sladak grlu mojemu.
4Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
4Vpeljal me je v hišo, kjer se gostujejo, in zastava njegova nad menoj je ljubezen.
5Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
5Okrepčajte me z grozdnimi gručami, poživite me z jabolki, ker sem bolna od ljubezni!...
6Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
6Levica njegova je pod glavo mojo in z desnico svojo me objema.
7Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
7Rotim vas, hčere jeruzalemske, pri gazelah in pri košutah poljskih, da ne prebudite in ne predramite ljubezni, dokler ji je drago.
8Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
8Glas ljubega svojega čujem! glej, on prihaja, skače po gorah, poskakuje po hribih.
9Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
9Ljubi moj je podoben gazeli ali mlademu jelenu. Glej, stoji za našim zidom, gleda skozi okno, zre skozi omrežje.
10Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
10Izpregovoril je ljubi moj in mi veli: „Vstani, prijateljica moja, lepa moja, in pridi ven!
11Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
11Zakaj, glej, zima je minila, deževje je prešlo, konec mu je.
12Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
12Cvetje se prikazuje po zemlji, čas petja je prišel, in grlice glas se sliši v deželi naši;
13Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
13smokovec rumeni zarodke smokev svojih, in vinske trte poganjajo očesca in vonjajo duh svoj. Vstani, prijateljica moja, lepa moja, in pridi ven!
14Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
14Golobica moja v razpoklinah pečevja, v skrivališču skalnih sten, daj, da vidim tvoj obraz, daj mi slišati svoj glas, ker glas tvoj je sladak in obraz tvoj miloviden.“
15Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
15Polovite nam lisice, male lisice, ki kvarijo vinograde, zakaj naši vinogradi so v cvetu!
16Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
16Ljubi moj je moj in jaz sem njegova; on pase čredo svojo med lilijami.Ko se ohladi dan in sence zbeže, vrni se ljubi moj, in podoben bodi gazeli ali mlademu jelenu na razpokanih gorah.
17Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.
17Ko se ohladi dan in sence zbeže, vrni se ljubi moj, in podoben bodi gazeli ali mlademu jelenu na razpokanih gorah.