¹Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

¹‹‹Yaşamımdan usandım,Özgürce yakınacak,İçimdeki acıyla konuşacağım.

²Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

²Tanrıya: Beni suçlama diyeceğim,Ama söyle, niçin benimle çekişiyorsun.

³Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

³Hoşuna mı gidiyor gaddarlık etmek,Kendi ellerinin emeğini reddedipKötülerin tasarılarını onaylamak?

⁴Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

⁴Sende insan gözü mü var?İnsanın gördüğü gibi mi görüyorsun?

⁵Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

⁵Günlerin ölümlü birinin günleri gibi,Yılların insanın yılları gibi mi ki,

⁶Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

⁶Suçumu arıyor,Günahımı araştırıyorsun?

⁷Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

⁷Kötü olmadığımı,Senin elinden beni kimsenin kurtaramayacağını biliyorsun.

⁸Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

⁸‹‹Senin ellerin bana biçim verdi, beni yarattı,Şimdi dönüp beni yok mu edeceksin?

⁹Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

⁹Lütfen anımsa, balçık gibi bana sen biçim verdin,Beni yine toprağa mı döndüreceksin?

¹⁰Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

¹⁰Beni süt gibi dökmedin mi,Peynir gibi katılaştırmadın mı?

¹¹Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

¹¹Bana et ve deri giydirdin,Beni kemiklerle, sinirlerle ördün.

¹²Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

¹²Bana yaşam verdin, sevgi gösterdin,İlgin ruhumu korudu.

¹³Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

¹³‹‹Ama bunları yüreğinde gizledin,Biliyorum aklındakini:

¹⁴Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

¹⁴Günah işleseydim, beni gözlerdin,Suçumu cezasız bırakmazdın.

¹⁵Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

¹⁵Suçluysam, vay başıma!Suçsuzken bile başımı kaldıramıyorum,Çünkü utanç doluyum, çaresizim.

¹⁶Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

¹⁶Başımı kaldırsam, aslan gibi beni avlar,Şaşılası gücünü yine gösterirsin üstümde.

¹⁷Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

¹⁷Bana karşı yeni tanıklar çıkarır,Öfkeni artırırsın.Orduların dalga dalga üzerime geliyor.

¹⁸Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

¹⁸‹‹Niçin doğmama izin verdin?Keşke ölseydim, hiçbir göz beni görmeden!

¹⁹A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

¹⁹Hiç var olmamış olurdum,Rahimden mezara taşınırdım.

²⁰Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

²⁰Birkaç günlük ömrüm kalmadı mı?Beni rahat bırak da biraz yüzüm gülsün;

²¹Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

²¹Dönüşü olmayan yere gitmeden önce,Karanlık ve ölüm gölgesi diyarına,

²²Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

²²Zifiri karanlık diyarına,Ölüm gölgesi, kargaşa diyarına,Aydınlığın karanlığı andırdığı yere.››