¹A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

¹Naamalı Sofar şöyle yanıtladı:

²Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

²‹‹Bunca söz yanıtsız mı kalsın?Çok konuşan haklı mı sayılsın?

³Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

³Saçmalıkların karşısında sussun mu insanlar?Sen alay edince kimse seni utandırmasın mı?

⁴Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

⁴Tanrıya, ‹İnancım arıdır› diyorsun,‹Senin gözünde temizim.›

⁵Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

⁵Ama keşke Tanrı konuşsa,Sana karşı ağzını açsa da,

⁶Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

⁶Bilgeliğin sırlarını bildirse!Çünkü bilgelik çok yönlüdür.Bil ki, Tanrı günahlarından bazılarını unuttu bile.

⁷Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

⁷‹‹Tanrının derin sırlarını anlayabilir misin?Her Şeye Gücü Yetenin sınırlarına ulaşabilir misin?

⁸Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

⁸Onlar gökler kadar yüksektir, ne yapabilirsin?Ölüler diyarından derindir, nasıl anlayabilirsin?

⁹Delší jest míra její než země, a širší než moře.

⁹Ölçüleri yeryüzünden uzun,Denizden geniştir.

¹⁰Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

¹⁰‹‹Gelip seni hapsetse, mahkemeye çağırsa,Kim Ona engel olabilir?

¹¹Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

¹¹Çünkü O yalancıları tanır,Kötülüğü görür de dikkate almaz mı?

¹²Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

¹²Ne zaman yaban eşeği insan doğurursa,Aptal da o zaman sağduyulu olur.

¹³Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

¹³‹‹Ona yüreğini adar,Ellerini açarsan,

¹⁴Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

¹⁴İşlediğin günahı kendinden uzaklaştırır,Çadırında haksızlığa yer vermezsen,

¹⁵Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

¹⁵Utanmadan başını kaldırır,Sağlam ve korkusuz olabilirsin.

¹⁶Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

¹⁶Sıkıntılarını unutur,Akıp gitmiş sular gibi anarsın onları.

¹⁷K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

¹⁷Yaşamın öğlen güneşinden daha parlak olur,Karanlık sabaha döner.

¹⁸Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

¹⁸Güven duyarsın, çünkü umudun olur,Çevrene bakıp güvenlik içinde yatarsın.

¹⁹A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

¹⁹Uzanırsın, korkutan olmaz,Birçokları senden lütuf diler.

²⁰Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

²⁰Ama kötülerin gözlerinin feri sönecek,Kaçacak yer bulamayacaklar,Tek umutları son soluklarını vermek olacak.››