¹A odpovídaje Job, řekl:

¹Eyüp şöyle yanıtladı:

²Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

²‹‹Buna benzer çok şey duydum,Oysa siz avutmuyor, sıkıntı veriyorsunuz.

³Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

³Boş sözleriniz hiç sona ermeyecek mi?Nedir derdiniz, boyuna karşılık veriyorsunuz?

⁴Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

⁴Yerimde siz olsaydınız,Ben de sizin gibi konuşabilirdim;Size karşı güzel sözler dizer,Başımı sallayabilirdim.

⁵Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

⁵Ağzımdan çıkan sözlerle yüreklendirir,Dudaklarımdan dökülen avutucu sözlerle yatıştırırdım sizi.

⁶Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

⁶‹‹Konuşsam bile acım dinmez,Sussam ne değişir?

⁷Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

⁷Ey Tanrı, beni tükettin,Bütün ev halkımı dağıttın.

⁸A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

⁸Beni sıkıp buruşturdun, bana karşı tanık oldu bu;Zayıflığım kalkmış tanıklık ediyor bana karşı.

⁹Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

⁹Tanrı öfkeyle saldırıp parçalıyor beni,Dişlerini gıcırdatıyor bana,Düşmanım gözlerini üzerime dikiyor.

¹⁰Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

¹⁰İnsanlar bana dudak büküyor,Aşağılayarak tokat atıyor,Birleşiyorlar bana karşı.

¹¹Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

¹¹Tanrı haksızlara teslim ediyor beni,Kötülerin kucağına atıyor.

¹²Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

¹²Ben rahat yaşıyordum, ama Tanrı paraladı beni,Boynumdan tutup yere çaldı.Beni hedef yaptı kendine.

¹³Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

¹³Okçuları beni kuşatıyor,Acımadan böbreklerimi deşiyor,Ödümü yerlere döküyor.

¹⁴Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

¹⁴Bedenimde gedik üstüne gedik açıyor,Dev gibi üzerime saldırıyor.

¹⁵Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

¹⁵‹‹Giymek için çul diktim,Gururumu ayak altına aldım.

¹⁶Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

¹⁶Ağlamaktan yüzüm kızardı,Gözlerimin altı morardı.

¹⁷Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

¹⁷Yine de ellerim şiddetten uzak,Duam içtendir.

¹⁸Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

¹⁸‹‹Ey toprak, kanımı örtme,Feryadım asla dinmesin.

¹⁹Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

¹⁹Daha şimdiden tanığım göklerde,Beni savunan yücelerdedir.

²⁰Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

²⁰Dostlarım benimle eğleniyor,Gözlerim Tanrıya yaş döküyor;

²¹Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

²¹Tanrı kendisiyle insan arasındaİnsanoğluyla komşusu arasında hak arasın diye.

²²Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

²²‹‹Çünkü birkaç yıl sonra,Dönüşü olmayan yolculuğa çıkacağım.