1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
1‹‹Yaşama gücüm tükendi, günlerim kısaldı,Mezar gözlüyor beni.
2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
2Çevremi alaycılar kuşatmış,Gözümü onların aşağılamasıyla açıp kapıyorum.
3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
3‹‹Ey Tanrı, kefilim ol kendine karşı,Başka kim var bana güvence verecek?
4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
4Çünkü onların aklını anlayışa kapadın,Bu yüzden onları zafere kavuşturmayacaksın.
5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
5Para için dostlarını satan adamınÇocuklarının gözünün feri söner.
6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
6‹‹Tanrı beni insanların diline düşürdü,Yüzüme tükürmekteler.
7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
7Kederden gözümün feri söndü,Kollarım bacaklarım çırpı gibi.
8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
8Dürüst insanlar buna şaşıyor,Suçsuzlar tanrısızlara saldırıyor.
9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
9Doğrular kendi yolunu tutuyor,Elleri temiz olanlar gittikçe güçleniyor.
10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
10‹‹Ama siz, hepiniz gelin yine deneyin!Aranızda bir bilge bulamayacağım.
11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
11Günlerim geçti, tasarılarım,Dileklerim suya düştü.
12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
12Bu insanlar geceyi gündüze çeviriyorlar,Karanlığa ‹Işık yakındır› diyorlar.
13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
13Ölüler diyarını evim diye gözlüyorsam,Yatağımı karanlığa seriyorsam,
14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
14Çukura ‹Babam›,Kurda ‹Annem, kızkardeşim› diyorsam,
15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
15Umudum nerede?Kim benim için umut görebilir?
16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.
16Umut benimle ölüler diyarına mı inecek?Toprağa birlikte mi gireceğiz?››