¹Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

¹Eyüp yine anlatmaya başladı:

²Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

²‹‹Keşke geçen aylar geri gelseydi,Tanrının beni kolladığı,

³Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

³Kandilinin başımın üstünde parladığı,Işığıyla karanlıkta yürüdüğüm günler,

⁴Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

⁴Keşke olgunluk günlerim geri gelseydi,Tanrının çadırımı dostça koruduğu,

⁵Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

⁵Her Şeye Gücü Yetenin henüz benimle olduğu,Çocuklarımın çevremde bulunduğu,

⁶Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

⁶Yollarımın sütle yıkandığı,Yanımdaki kayanın zeytinyağı akıttığı günler!

⁷Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

⁷‹‹Kent kapısına gidipKürsümü meydana koyduğumda,

⁸Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

⁸Gençler beni görüp gizlenir,Yaşlılar kalkıp ayakta dururlardı;

⁹Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

⁹Önderler konuşmaktan çekinir,Elleriyle ağızlarını kaparlardı;

¹⁰Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

¹⁰Soyluların sesi kesilir,Dilleri damaklarına yapışırdı.

¹¹Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

¹¹Beni duyan kutlar,Beni gören överdi;

¹²Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

¹²Çünkü yardım isteyen yoksulu,Desteği olmayan öksüzü kurtarırdım.

¹³Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

¹³Ölmekte olanın hayır duasını alır,Dul kadının yüreğini sevinçten coştururdum.

¹⁴V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

¹⁴Doğruluğu giysi gibi giyindim,Adalet kaftanım ve sarığımdı sanki.

¹⁵Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

¹⁵Körlere göz,Topallara ayaktım.

¹⁶Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

¹⁶Yoksullara babalık eder,Garibin davasını üstlenirdim.

¹⁷A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

¹⁷Haksızın çenesini kırar,Avını dişlerinin arasından kapardım.

¹⁸A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

¹⁸‹‹ ‹Son soluğumu yuvamda vereceğim› diye düşünüyordum,‹Günlerim kum taneleri kadar çok.

¹⁹Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

¹⁹Köküm sulara erişecek,Çiy geceyi dallarımda geçirecek.

²⁰Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

²⁰Aldığım övgüler tazelenecek,Elimdeki yay yenilenecek.›

²¹Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

²¹‹‹İnsanlar beni saygıyla dinler,Öğüdümü sessizce beklerlerdi.

²²Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

²²Ben konuştuktan sonra onlar konuşmazdı,Sözlerim üzerlerine damlardı.

²³Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

²³Yağmuru beklercesine beni bekler,Son yağmurları içercesine sözlerimi içerlerdi.

²⁴Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

²⁴Kendilerine gülümsediğimde gözlerine inanmazlardı,Güler yüzlülüğüm onlara cesaret verirdi.

²⁵Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

²⁵Onların yolunu ben seçer, başlarında dururdum,Askerlerinin ortasında kral gibi otururdum,Yaslıları avutan biri gibiydim.