¹Odpovídaje pak Job, řekl:

¹Eyüp şöyle yanıtladı:

²Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

²‹‹Keşke üzüntüm tartılabilse,Acım teraziye konabilseydi!

³Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

³Denizlerin kumundan ağır gelirdi,Bu yüzden abuk sabuk konuştum.

⁴Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

⁴Çünkü Her Şeye Gücü Yetenin okları içimde,Ruhum onların zehirini içiyor,Tanrının dehşetleri karşıma dizildi.

⁵Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

⁵Otu olan yaban eşeği anırır mı,Yemi olan öküz böğürür mü?

⁶Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

⁶Tatsız bir şey tuzsuz yenir mi,Yumurta akında tat bulunur mu?

⁷Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

⁷Böyle yiyeceklere dokunmak istemiyorum,Beni hasta ediyorlar.

⁸Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

⁸‹‹Keşke dileğim yerine gelse,Tanrı özlediğimi bana verse!

⁹Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

⁹Kerem edip beni ezse,Elini çabuk tutup yaşam bağımı kesse!

¹⁰Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

¹⁰Yine avunur,Amansız derdime karşın sevinirdim,Çünkü Kutsal Olanın sözlerini yadsımadım.

¹¹Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

¹¹Gücüm nedir ki, bekleyeyim?Sonum nedir ki, sabredeyim?

¹²Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

¹²Taş kadar güçlü müyüm,Etim tunçtan mı?

¹³Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

¹³Çaresiz kalıncaKendimi kurtaracak gücüm mü olur?

¹⁴Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

¹⁴‹‹Kederli insana dost sevgisi gerekir,Her Şeye Gücü Yetenden korkmaktan vaz geçse bile.

¹⁵Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

¹⁵Kardeşlerim kuru bir dere gibi beni aldattı;Hani gürül gürül akan dereler vardır,

¹⁶Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

¹⁶Eriyen buzlarla taşan,Kar sularıyla beslenen,

¹⁷V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

¹⁷Ama kurak mevsimde akmayan,Sıcakta yataklarında tükenen dereler...İşte öyle aldattılar beni.

¹⁸Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

¹⁸O dereler için kervanlar yolundan sapar,Çöle çıkıp yok olurlar.Temanın kervanları su arar,Sabadan gelen yolcular umutla bakar.

¹⁹To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

²⁰Ama oraya varınca umut bağladıkları için utanır,Hayal kırıklığına uğrarlar.

²⁰Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

²¹Artık siz de bir hiç oldunuz,Dehşete kapılıp korkuyorsunuz.

²¹Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

²²‹Benim için bir şey verin›Ya da, ‹Rüşvet veripBeni düşmanın elinden kurtarın,Acımasızların elinden alın› dedim mi?

²²Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

²⁴‹‹Bana öğretin, susayım,Yanlışımı gösterin.

²³Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

²⁵Doğru söz acıdır!Ama tartışmalarınız neyi kanıtlıyor?

²⁴Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

²⁶Sözlerimi düzeltmek mi istiyorsunuz?Çaresizin sözlerini boş laf mı sayıyorsunuz?

²⁵Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

²⁷Öksüzün üzerine kura çeker,Arkadaşınızın üzerine pazarlık ederdiniz.

²⁶Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

²⁸‹‹Şimdi lütfedip bana bakın,Yüzünüze karşı yalan söyleyecek değilim ya.

²⁷Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

²⁹Bırakın artık, haksızlık etmeyin,Bir daha düşünün, davamda haklıyım.

²⁸A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

³⁰Ağzımdan haksız bir söz çıkıyor mu,Damağım kötü niyeti ayırt edemiyor mu?

²⁹Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

³⁰A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?