1Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
1RABbe övgüler sun, ey gönlüm!Ya RAB Tanrım, ne ulusun!Görkem ve yücelik kuşanmışsın,
2Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
2Bir kaftana bürünür gibi ışığa bürünmüşsün.Gökleri bir çadır gibi geren,
3Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
3Evini yukarıdaki sular üzerine kuran,Bulutları kendine savaş arabası yapan,Rüzgarın kanatları üzerinde gezen,
4Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
4Rüzgarları kendine haberci,Yıldırımları hizmetkâr eden sensin. eden sensin›› ya da ‹‹Meleklerini rüzgarlar, hizmetkârlarını ateş alevleri yapan sensin››.
5Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
5Yeryüzünü temeller üzerine kurdun,Asla sarsılmasın diye.
6Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
6Engini ona bir giysi gibi giydirdin,Sular dağların üzerinde durdu.
7K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
7Sen kükreyince sular kaçtı,Göğü gürletince hemen çekildi.
8(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
8Dağları aşıp derelere aktı,Onlar için belirlediğin yerlere doğru.
9Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
9Bir sınır koydun önlerine,Geçmesinler, gelip yeryüzünü bir daha kaplamasınlar diye.
10Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
10Vadilerde fışkırttığın pınarlar,Dağların arasından akar.
11A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
11Bütün kır hayvanlarını suvarır,Yaban eşeklerinin susuzluğunu giderirler.
12Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
12Kuşlar yanlarında yuva kurar,Dalların arasında ötüşürler.
13Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
13Gökteki evinden dağları sularsın,Yeryüzü işlerinin meyvesine doyar.
14Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
14Hayvanlar için ot,İnsanların yararı için bitkiler yetiştirirsin;İnsanlar ekmeğini topraktan çıkarsın diye,
15A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
15Yüreklerini sevindiren şarabı,Yüzlerini güldüren zeytinyağını,Güçlerini artıran ekmeği hep sen verirsin.
16Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
16RABbin ağaçları,Kendi diktiği Lübnan sedirleri suya doyar.
17Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
17Kuşlar orada yuva yapar,Leyleğin evi ise çamlardadır.
18Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
18Yüksek dağlar dağ keçilerinin uğrağı,Kayalar kaya tavşanlarının sığınağıdır.
19Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
19Mevsimleri göstersin diye ayı,Batacağı zamanı bilen güneşi yarattın.
20Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
20Karartırsın ortalığı, gece olur,Başlar kıpırdamaya orman hayvanları.
21Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
21Genç aslan av peşinde kükrer,Tanrıdan yiyecek ister.
22Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
22Güneş doğuncaİnlerine çekilir, yatarlar.
23Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
23İnsan işine gider,Akşama dek çalışmak için.
24Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
24Ya RAB, ne çok eserin var!Hepsini bilgece yaptın;Yeryüzü yarattıklarınla dolu.
25V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
25İşte uçsuz bucaksız denizler,İçinde kaynaşan sayısız canlılar,Büyük küçük yaratıklar.
26Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
26Orada gemiler dolaşır,İçinde oynaşsın diye yarattığın Livyatan da orada.
27Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
27Hepsi seni bekliyor,Yiyeceklerini zamanında veresin diye.
28Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
28Sen verince onlar toplar,Sen elini açınca onlar iyiliğe doyar.
29Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
29Yüzünü gizleyince dehşete kapılırlar,Soluklarını kesince ölüp toprak olurlar.
30Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
30Ruhunu gönderince var olurlar,Yeryüzüne yeni yaşam verirsin.
31Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
31RABbin görkemi sonsuza dek sürsün!Sevinsin RAB yaptıklarıyla!
32On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
32O bakınca yeryüzü titrer,O dokununca dağlar tüter.
33Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
33Ömrümce RABbe ezgiler söyleyecek,Var oldukça Tanrımı ilahilerle öveceğim.
34Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
34Düşüncem ona hoş görünsün,Sevincim RAB olsun!
35Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
35Tükensin dünyadaki günahlılar,Yok olsun artık kötüler!RAB'be övgüler sun, ey gönlüm!RAB'be övgüler sunun!