1Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.
1Ya RAB, düşmanlarım ne kadar çoğaldı,Hele bana karşı ayaklananlar!
2Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
2Birçoğu benim için:‹‹Tanrı katında ona kurtuluş yok!›› diyor. |iSela sanılıyor.
3Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
3Ama sen, ya RAB, çevremde kalkansın,Onurum, başımı yukarı kaldıran sensin.
4Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
4RABbe seslenirim,Yanıtlar beni kutsal dağından. |iSela
5Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.
5Yatar uyurum,Uyanır kalkarım, RAB destektir bana.
6Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
6Korkum yokÇevremi saran binlerce düşmandan.
7Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
7Ya RAB, kalk, ey Tanrım, kurtar beni!Vur bütün düşmanlarımın çenesine,Kır kötülerin dişlerini.
8Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]
8Kurtuluş RAB'dedir,Halkının üzerinde olsun bereketin! |iSela