¹Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.

¹Let us fear therefore, lest perhaps anyone of you should seem to have come short of a promise of entering into his rest.

²Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.

²For indeed we have had good news preached to us, even as they also did, but the word they heard didn’t profit them, because it wasn’t mixed with faith by those who heard.

³Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.

³For we who have believed do enter into that rest, even as he has said, “As I swore in my wrath, they will not enter into my rest”; Psalm 95:11 although the works were finished from the foundation of the world.

⁴Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.

⁴For he has said this somewhere about the seventh day, “God rested on the seventh day from all his works”; Genesis 2:2

⁵A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.

⁵and in this place again, “They will not enter into my rest.” Psalm 95:11

⁶A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,

⁶Seeing therefore it remains that some should enter therein, and they to whom the good news was before preached failed to enter in because of disobedience,

⁷Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.

⁷he again defines a certain day, today, saying through David so long a time afterward (just as has been said), “Today if you will hear his voice, don’t harden your hearts.” Psalm 95:7-8

⁸Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.

⁸For if Joshua had given them rest, he would not have spoken afterward of another day.

⁹A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.

⁹There remains therefore a Sabbath rest for the people of God.

¹⁰Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.

¹⁰For he who has entered into his rest has himself also rested from his works, as God did from his.

¹¹Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.

¹¹Let us therefore give diligence to enter into that rest, lest anyone fall after the same example of disobedience.

¹²Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.

¹²For the word of God is living, and active, and sharper than any two-edged sword, and piercing even to the dividing of soul and spirit, of both joints and marrow, and is able to discern the thoughts and intentions of the heart.

¹³A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

¹³There is no creature that is hidden from his sight, but all things are naked and laid open before the eyes of him with whom we have to do.

¹⁴Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.

¹⁴Having then a great high priest, who has passed through the heavens, Jesus, the Son of God, let us hold tightly to our confession.

¹⁵Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.

¹⁵For we don’t have a high priest who can’t be touched with the feeling of our infirmities, but one who has been in all points tempted like we are, yet without sin.

¹⁶Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.

¹⁶Let us therefore draw near with boldness to the throne of grace, that we may receive mercy, and may find grace for help in time of need.