¹Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

¹“Man, who is born of a woman, is of few days, and full of trouble.

²Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

²He comes forth like a flower, and is cut down. He also flees like a shadow, and doesn’t continue.

³A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

³Do you open your eyes on such a one, and bring me into judgment with you?

⁴Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

⁴Who can bring a clean thing out of an unclean? Not one.

⁵Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

⁵Seeing his days are determined, the number of his months is with you, and you have appointed his bounds that he can’t pass;

⁶Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

⁶Look away from him, that he may rest, until he shall accomplish, as a hireling, his day.

⁷O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

⁷“For there is hope for a tree, If it is cut down, that it will sprout again, that the tender branch of it will not cease.

⁸By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

⁸Though its root grows old in the earth, and its stock dies in the ground,

⁹Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

⁹yet through the scent of water it will bud, and put forth boughs like a plant.

¹⁰Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

¹⁰But man dies, and is laid low. Yes, man gives up the spirit, and where is he?

¹¹Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

¹¹As the waters fail from the sea, and the river wastes and dries up,

¹²Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

¹²so man lies down and doesn’t rise. Until the heavens are no more, they shall not awake, nor be roused out of their sleep.

¹³Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

¹³“Oh that you would hide me in Sheol Sheol is the place of the dead. , that you would keep me secret, until your wrath is past, that you would appoint me a set time, and remember me!

¹⁴Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

¹⁴If a man dies, shall he live again? All the days of my warfare would I wait, until my release should come.

¹⁵Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

¹⁵You would call, and I would answer you. You would have a desire to the work of your hands.

¹⁶Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

¹⁶But now you number my steps. Don’t you watch over my sin?

¹⁷Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

¹⁷My disobedience is sealed up in a bag. You fasten up my iniquity.

¹⁸Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

¹⁸“But the mountain falling comes to nothing. The rock is removed out of its place;

¹⁹Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

¹⁹The waters wear the stones. The torrents of it wash away the dust of the earth. So you destroy the hope of man.

²⁰Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

²⁰You forever prevail against him, and he departs. You change his face, and send him away.

²¹Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

²¹His sons come to honor, and he doesn’t know it. They are brought low, but he doesn’t perceive it of them.

²²Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

²²But his flesh on him has pain, and his soul within him mourns.”