¹Siis rääkis naamalane Soofar ja ütles:

¹A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

²'Kas peaks see sõnaküllus jääma vastuseta või lobisejal olema õigus?

²Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

³Kas su vada peaks panema mehed vaikima või tohid sa mõnitada, ilma et ükski sind häbistaks?

³Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

⁴Sest sa ütled: 'Mu õpetus on selge ja ma olen tema silmis puhas.'

⁴Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

⁵Kui ometi Jumal räägiks ja avaks oma huuled su vastu

⁵Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

⁶ning ilmutaks sulle tarkuse saladusi, mis on mõistusele otsekui imed. Siis sa mõistaksid, et Jumal su süüst mõndagi unustab.

⁶Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

⁷Kas sa suudad leida Jumala sügavuse? Või tahad sa jõuda Kõigevägevama täiuseni?

⁷Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

⁸Need on kõrgemad kui taevad - mida sina suudad teha? Sügavamad kui surmavald - mida sina sellest tead?

⁸Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

⁹Nende mõõt on pikem kui maa ja laiem kui meri.

⁹Delší jest míra její než země, a širší než moře.

¹⁰Kui tema mööda läheb ja vangistab ning kohtu kokku kutsub, kes teda siis võiks keelata?

¹⁰Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

¹¹Sest tema tunneb valelikke inimesi, näeb nurjatust ega pane mikski,

¹¹Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

¹²et ka tühipäine mees saab oidu, kui inimene sünnib nagu metseesli varss.

¹²Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

¹³Kui sinagi oma südant valmistaksid ja sirutaksid oma käed tema poole -

¹³Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

¹⁴kui su kätes on süütegu, siis saada see kaugele ja ära lase ülekohut jääda oma telkidesse -,

¹⁴Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

¹⁵siis sa võiksid küll häbimärgita oma palge üles tõsta, võiksid olla kindel ega tarvitseks karta.

¹⁵Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

¹⁶Siis sa võiksid unustada vaeva, mõelda sellele kui äravoolanud veele.

¹⁶Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

¹⁷Su eluiga saaks kaunimaks kui keskpäev, pimedus oleks nagu hommik.

¹⁷K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

¹⁸Siis sa võiksid olla kindel, et lootust on. Sa tunneksid ennast turvalisena, ja saaksid rahulikult magada.

¹⁸Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

¹⁹Sa võiksid maha heita, ilma et keegi hirmutaks. Ja paljud tuleksid sind meelitama.

¹⁹A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

²⁰Aga õelate silmad kustuksid, neil kaoks pelgupaik ja nende lootuseks oleks hingeheitmine.'

²⁰Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.