¹Kas sa tead kaljukitsede poegimisaega, kas valvad hirvede sünnitust?

¹Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

²Kas sa loed nende tiinuskuid ja tead aega, millal nad poegivad,

²Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

³kui nad kõveraks tõmbudes vasikaid heites oma ihuviljast vabanevad?

³Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

⁴Nende vasikad kosuvad, kasvavad avaral aasal, lähevad ära ega tule tagasi nende juurde.

⁴Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

⁵Kes on sebra lahti lasknud ja kes on valla päästnud metseesli köidikud,

⁵Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

⁶kellele ma olen seadnud koduks lagendiku ja elukohaks soolakõrbe?

⁶Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

⁷Ta naerab linna kära, sundija kisa ta ei kuule.

⁷Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

⁸Ta uitab mägedel, oma karjamaal, ja otsib kõike, mis aga haljas on.

⁸To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

⁹Kas metshärg tahab sind teenida? Kas ta jääb ööseks su sõime juurde?

⁹Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

¹⁰Kas sa saad metshärja siduda köiega vaole? Kas ta äestab su järel orumaad?

¹⁰Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

¹¹Kas sa võid loota tema peale, kuigi ta rammult on suur, ja jätta oma töö tema hooleks?

¹¹Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

¹²Kas sa usud, et ta toob tagasi ja kogub su seemne rehealusesse?

¹²Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

¹³Jaanalinnu tiivad lehvivad rõõmsasti, aga ons need tiivad ja suled tegusad?

¹³Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

¹⁴Sest ta jätab ju oma munad maa peale ja laseb neid liivas soojeneda,

¹⁴A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

¹⁵unustades, et jalg võib need purustada ja metsloom tallata.

¹⁵Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

¹⁶Ta on oma poegade vastu vali, nagu ei olekski need ta omad; see pole tema mure, et ta vaev võiks olla asjatu.

¹⁶Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

¹⁷Sest Jumal on teda lasknud unustada tarkuse ega ole jaganud temale mõistust.

¹⁷Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

¹⁸Aga kui ta siis üles kargab, ta naerab hobust ja ratsanikku.

¹⁸Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

¹⁹Kas sina annad hobusele jõu, ehid ta kaela lakaga?

¹⁹Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

²⁰Kas sina paned ta hüppama nagu rohutirtsu? Tema võimas nooskamine on kohutav.

²⁰Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

²¹Ta kaabib orus ja tunneb rõõmu, ta läheb jõuliselt relvadele vastu.

²¹Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

²²Ta naerab hirmu, ta ei kohku ega tagane mõõga eest.

²²Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

²³Ta kohal kõliseb nooletupp, piigitera ja viskoda.

²³Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

²⁴Ta kihutab tuhinal ja hoogsasti ega püsi paigal, kui sarv hüüab.

²⁴S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

²⁵Siis kui puhutakse sarve, hirnub tema: iihahaa! Juba kaugelt haistab ta võitlust, pealikute kisa ja hõikeid.

²⁵Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

²⁶Kas sinu mõistuse abil lendab kull kõrgele, laotab oma tiibu lõuna poole?

²⁶Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

²⁷Kas sinu käsul kerkib kotkas kõrgustesse ja teeb oma pesa kõrgele?

²⁷Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

²⁸Ta elab ja ööbib kalju peal, kaljuserval ja ligipääsmatus paigas.

²⁸Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

²⁹Sealt ta luurab saaki ja ta silmad näevad kaugele.

²⁹Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

³⁰Ta pojad rüübivad verd, ja kus on mahalööduid, seal on temagi.'

³⁰Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]