¹Siis rääkis suhiit Bildad ja ütles:

¹Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

²'Kui kaua sa tahad seda kuulutada, kui kaua on sõnad su suust nagu tugev tuul?

²Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

³Kas Jumal peaks väänama õigust või Kõigevägevam väänama õiglust?

³Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

⁴Kui su lapsed pattu tegid tema vastu, siis ta andis nad nende üleastumise võimusesse.

⁴Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

⁵Kui sa otsid Jumalat ja anud Kõigevägevamat,

⁵Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

⁶kui sa oled aus ja otsekohene, siis ta ärkab nüüd sinu pärast ja taastab su eluaseme, nagu see peab olema.

⁶A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

⁷Ja olgugi su algus väike, sa saad siiski lõpuks väga suureks.

⁷A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

⁸Aga küsi ometi eelmiselt põlvelt ja pane tähele, mida nende isad on uurinud.

⁸Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

⁹Sest meie oleme eilsed ega tea midagi, meie päevad maa peal on ju nagu vari.

⁹(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

¹⁰Eks nad õpeta sind ja räägi sulle ja too oma südamest sõnu esile?

¹⁰Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

¹¹Kas kõrkjas kasvab seal, kus pole muda, või sirgub pilliroog ilma veeta?

¹¹Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

¹²Alles veel kasvujõus, lõikamata, kuivab see kiiremini kui kõik muu rohi.

¹²Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

¹³Niisugune lõpp on kõigil, kes unustavad Jumala, ja jumalatu inimese lootus kaob.

¹³Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

¹⁴Ta usk on härmalõnga sarnane ja ta usaldus on otsekui ämblikuvõrk.

¹⁴Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

¹⁵Ta toetub oma kojale, aga see ei pea vastu, ta haarab sellest kinni, aga see ei jää püsti.

¹⁵Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

¹⁶Ta haljendab päikese paistel ja tema võsud levivad üle ta aia.

¹⁶Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

¹⁷Ta juured on põimunud kivikangrusse, ta näeb kivide koda.

¹⁷Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

¹⁸Aga kui Jumal hävitab tema ta asemelt, siis ta salgab teda: 'Ma ei ole sind näinudki!'

¹⁸A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

¹⁹Vaata, niipalju oligi temal teekonnarõõmu. Ja mullast võrsub juba teine.

¹⁹Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

²⁰Vaata, Jumal ei hülga vaga ega võta kinni pahategijate käest.

²⁰Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

²¹Veel täidab ta sinu suu naeruga ja su huuled hõiskamisega.

²¹Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

²²Kes sind vihkavad, peavad ennast katma häbiga ja õelate telki ei ole enam.'

²²Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.