¹Siis rääkis Iiob ja ütles:

¹Odpověděv pak Job, řekl:

²'Ma tean tõesti, et see nõnda on. Kuidas võib inimene õige olla Jumala ees?

²I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

³Kui keegi tahaks temaga vaielda, ei suudaks ta temale vastata mitte ainsalgi korral tuhandest.

³A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

⁴Ta on südamelt tark ja jõult tugev, kes võiks teda trotsida ja ise pääseda?

⁴Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

⁵Tema liigutab mägesid, ilma et need märkaksid, kui ta oma vihas neid kummutab;

⁵On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

⁶tema põrutab maa oma asemelt, nõnda et selle sambad vabisevad;

⁶On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

⁷tema käsib päikest, et see ei tõuseks, ja paneb tähed pitseriga kinni;

⁷On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

⁸tema üksinda laotab taevaid ja kõnnib mere lainete peal;

⁸On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

⁹tema teeb Vankri-, Varda- ja Sõelatähed ja lõunapoolsed tähtkujud;

⁹On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

¹⁰tema teeb suuri ja mõistmatuid asju ning otsatuid imetegusid.

¹⁰On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

¹¹Vaata, ta läheb minust mööda, aga mina ei näe, ta käib üha, aga mina ei märka teda.

¹¹Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

¹²Vaata, ta napsab ära, kes võiks teda takistada? Kes ütleks temale: 'Mis sa teed?'

¹²Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

¹³Jumal ei hoia tagasi oma viha, temale peavad alistuma Rahabi aitajad.

¹³Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

¹⁴Kuidas võiksin siis mina temale vastata, oma sõnu tema jaoks valida?

¹⁴Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

¹⁵Kuigi olen õige, ma ei saa vastata, vaid pean anuma oma kohtumõistjat.

¹⁵Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

¹⁶Kuigi ma hüüaksin ja tema vastaks mulle, ei usu ma siiski, et ta mu häält kuulda võtab,

¹⁶Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

¹⁷tema, kes haarab mu järele tormis ja lisab mulle ilma põhjuseta haavu,

¹⁷Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

¹⁸kes ei lase mind hinge tõmmata, vaid täidab mind kibedusega.

¹⁸Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

¹⁹Kui on küsimus jõust, vaata, ta on tugevam. Või kui on kohtuasi, kes mind ette kutsub?

¹⁹Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

²⁰Kuigi olen õige, mõistab mind hukka mu oma suu; kuigi olen süütu, peab tema mind süüdlaseks.

²⁰Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

²¹Ma olen süütu! Ma ei hooli oma hingest, ma põlgan oma elu!

²¹Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

²²Ükskõik! Seepärast ma ütlen: 'Tema hävitab niihästi õige kui õela.'

²²Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

²³Kui uputus äkitselt surmab, siis ta pilkab süütute meeleheidet.

²³Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

²⁴Kui maa on antud õela kätte, ta katab selle kohtumõistja palge - kui mitte tema, kes siis muu?

²⁴Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

²⁵Mu päevad on jooksjast nobedamad, kaovad õnne nägemata.

²⁵Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

²⁶Need mööduvad otsekui pilliroost vened, nagu kotkas, kes sööstab oma saagi kallale.

²⁶Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

²⁷Kui ma mõtlen: 'Ma unustan oma kaebuse, jätan oma kurva näo ja olen rõõmus',

²⁷Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

²⁸siis on mul hirm kõigi oma kannatuste ees, ma tean, et sa ei pea mind süütuks.

²⁸Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

²⁹Olgu ma siis juba süüdi! Miks peaksin ennast veel ilmaasjata vaevama?

²⁹Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

³⁰Isegi kui ma peseksin ennast lumega ja puhastaksin oma käsi leelisega,

³⁰Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

³¹pistaksid sina mind poriauku ja siis jälestaksid mind mu enda riidedki.

³¹Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

³²Sest Jumal ei ole inimene nagu mina, et ma temale saaksin vastata, et me üheskoos saaksime kohut käia.

³²Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

³³Ei ole meie vahel vahemeest, kes oma käe saaks panna meie mõlema peale.

³³Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

³⁴Võtku ta oma vits ära mu pealt, et hirm tema ees mind ei heidutaks!

³⁴Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

³⁵Siis ma saaksin rääkida ilma teda kartmata. Sest ma ei ole omast meelest mitte niisugune.

³⁵Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.