1Kui sa istud valitsejaga leiba võtma, siis pane hästi tähele, mis sul ees on,
1Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2ja pane nuga kõri juurde, kui sa oled himukas.
2Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3Ära ihalda tema maiuspalu, sest see on petlik leib!
3Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4Ära näe vaeva rikkaks saamiseks, ära kuluta selleks oma mõistust:
4Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5kui sa pöörad oma pilgu selle peale, siis ei ole seda enam, sest rikkus saab enesele tiivad otsekui kotkas ja lendab ära taeva poole.
5K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6Ära söö kadeda leiba ja ära ihalda tema maiuspalu,
6Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7sest ta on selline, kes arvestab oma hinges: 'Söö ja joo!' ütleb ta sulle, aga ta süda ei ole sinuga.
7Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8Sa pead söödud palukese välja oksendama ja su ilusad sõnad osutuvad raisatuks.
8Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9Ära räägi albi kuuldes, sest ta põlgab su mõistlikke sõnu!
9Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10Ära nihuta igivana piirimärki ja ära mine vaeslaste põldudele,
10Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11sest nende lunastaja on vägev, tema lahendab nende riiuasja sinu vastu!
11Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12Pööra oma süda õpetuse ja kõrvad tarkussõnade juurde!
12Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13Ära hoidu poissi karistamast: kui sa teda vitsaga peksad, siis tal ei tule surra!
13Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
14Sa peksad teda küll vitsaga, aga päästad tema hinge põrgust.
14Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.
15Mu poeg! Kui su süda saab targaks, siis rõõmustab minugi süda
15Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16ja mu neerud hõiskavad, kui su huuled räägivad õigust.
16A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17Su süda ärgu kadestagu patuseid, vaid karda alati Issandat,
17Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18sest siis on sul tõesti tulevik ja su lootus ei kao.
18Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19Kuule, mu poeg, ja saa targaks ning juhi oma süda õigele teele!
19Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20Ära viibi veinijoojate ega lihaõgijate killas,
20Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21sest joodik ja õgija jäävad vaeseks ja uimane olek sunnib riietuma räbalaisse!
21Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22Kuule oma isa, kes sind on sigitanud, ja ära põlga oma ema, kui ta on vanaks saanud!
22Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23Osta tõtt ja ära seda müü, osta tarkust, õpetust ja arukust!
23Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24Õiglase isa võib tõesti hõisata, kes targa on sünnitanud, võib temast rõõmu tunda.
24Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25Olgu su isal ja emal rõõm, kes sinu on sünnitanud, hõisaku!
25Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26Anna, mu poeg, oma süda mulle ja su silmad tundku head meelt mu teest!
26Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27Sest hoor on sügav haud ja võõras naine on kitsas kaev.
27Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28Jah, ta varitseb otsekui röövel ja rohkendab truudusetuid inimeste seas.
28Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29Kellel on häda? Kellel on halb? Kellel on tüli? Kellel on kaebus? Kellel on haavad põhjuseta? Kellel on tuhmid silmad?
29Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30Neil, kes viibivad veini juures, kes lähevad maitsma segatud veini.
30Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31Ära vaata veini, kuidas see punetab, kuidas see karikas sädeleb, hõlpsasti sisse läheb:
31Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32see salvab viimaks maona ja mürgitab otsekui rästik!
32Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33Su silmad näevad siis imelikke asju ja su süda räägib pöörasusi.
33Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34Sa nagu lamaksid keset merd ja magaksid masti tipus.
34A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35'Mind löödi, aga ma ei saanud haiget, mind peksti, aga ma ei tundnudki! Millal ma ärkan? Ma tahan veelgi otsida sedasama.'
35Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.