1Ära kadesta kurje inimesi ja ära ihalda olla nende juures,
1Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
2sest nende süda kavatseb vägivalda ja nende huuled räägivad paha!
2Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
3Tarkusega ehitatakse koda ja arukusega kinnitatakse,
3Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
4tunnetusega täidetakse kambrid igasuguse kalli ja kauni varaga.
4Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
5Tark mees on tugev ja teadja mees tugevdab oma jõudu.
5Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
6Sest targal juhtimisel sa võid pidada sõda, ja võit on seal, kus on rohkesti nõuandjaid.
6Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
7Tarkus on rumalale kõrge - ta ei tee väravas oma suud lahti.
7Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
8Kes kavatseb kurja, seda hüütakse salasepitsejaks.
8Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
9Meeletu tegu on patt ja pilkaja on inimeste meelest jäle.
9Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
10Kui oled hädaajal arg, siis on su jõud vähene.
10Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
11Päästa need, keda viiakse surma, ja peata, kes vanguvad tapmisele!
11Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
12Kui sa ütled: 'Vaata, me ei teadnud seda', kas siis südamete läbikatsuja ei saa sellest aru? Su hinge hoidja teab seda ja tasub inimesele ta tegu mööda.
12Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
13Söö, mu poeg, mett, sest see on hea, ja kärjemesi on su suulaele magus!
13Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
14Tea, et nõnda on ka tarkus su hingele: kui sa selle leiad, siis on sul tulevik ja su lootus ei kao!
14Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
15Ära varitse, õel, õige eluaset, ära hävita tema puhkepaika!
15Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
16Sest õige langeb seitse korda ja tõuseb üles, aga õelad komistavad õnnetusse.
16Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
17Ära tunne rõõmu oma vihamehe langusest ja ärgu hõisaku su süda, kui ta komistab,
17Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
18et see ei oleks paha Issanda silmis, kui ta seda näeb, ja et ta ei pööraks oma viha tema pealt!
18Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
19Ära ärritu kurjade pärast, ära kadesta õelaid,
19Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
20sest kurjal ei ole tulevikku, õelate lamp kustub!
20Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
21Mu poeg, karda Issandat ja kuningat, ära seltsi mässajatega, nendega, kes mõtlevad teisiti!
21Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
22Sest äkitselt kerkib nendelt hukatus ja kes teab nende mõlema õnnetust?
22Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
23Needki on tarkade sõnad: Erapoolikus kohtus ei ole hea.
23Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
24Kes ütleb õelale: 'Sa oled õige', seda neavad inimesed, sajatavad rahvahulgad;
24Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
25aga neil, kes noomivad, käib käsi hästi ning neile tuleb õnn ja õnnistus.
25Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
26Õige vastus on otsekui suudlus huultele.
26Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
27Tee enne oma tööd väljas ja hari oma põldu, siis alles ehita enesele koda!
27Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
28Ära ole põhjuseta tunnistajaks oma ligimese vastu, või tahad sa ometi petta oma huultega?
28Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
29Ära ütle: 'Nõnda nagu tema tegi minule, nõnda teen mina temale, ma tasun mehele ta tegu mööda.'
29Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
30Ma läksin mööda laisa põllust ja arutu inimese viinamäest,
30Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
31ja vaata, see oli üleni kasvanud umbrohtu, selle pinda katsid nõgesed ja kiviaed oli maha kistud.
31A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
32Kui ma seda nägin, siis panin südamesse, vaatasin ja võtsin õpetust:
32A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
33veel pisut und, pisut tukkumist, pisut pikutamist ristis kätega,
33Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
34siis tuleb vaesus sulle kallale otsekui röövel ja puudus nagu relvastatud mees.
34V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.