¹Eks hüüa tarkus, eks tõsta arukus häält?

¹Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

²Küngastel tee ääres, teelahkmetel, on ta võtnud aset.

²Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

³Väravate kõrval, linna sissekäigus, seal, kus ustest sisse minnakse, kisendab ta:

³U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

⁴'Teile, mehed, ma hüüan, ja mu hääl kõlab inimlastele!

⁴Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

⁵Õppige, rumalad, mõistlikkust, ja albid, hakake aru saama!

⁵Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

⁶Kuulge, sest ma räägin tõtt ja mu huuled on avatud õigeks asjaks!

⁶Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

⁷Jah, mu suulagi toob kuuldavale tõe, aga õelus on mu huultele jäle.

⁷Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

⁸Kõik mu suu sõnad on siirad, neis pole midagi kavalat ega väära.

⁸Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

⁹Need kõik on selged arukale ja õiged neile, kes on leidnud tunnetuse.

⁹Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

¹⁰Võtke vastu mu õpetus, aga mitte hõbedat, pigem teadlikkus kui valitud kuld!

¹⁰Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

¹¹Sest tarkus on parem kui pärlid ja ükski ihaldatav asi ei ole sellega võrdne.

¹¹Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

¹²Mina, tarkus, olen mõistlikkuse naaber, ja ma leian tunnetuse ning targa nõu.

¹²Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

¹³Issanda kartus on kurja vihkamine. Ma vihkan kõrkust ja ülbust, halbu eluviise ja pöörast suud.

¹³Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

¹⁴Mul on nõu ja kordaminek, ma olen mõistus, mul on võimus.

¹⁴Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

¹⁵Minu abiga valitsevad kuningad ja võimukandjad korraldavad õiglust.

¹⁵Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

¹⁶Minu abiga valitsevad vürstid ja suursugused, kõik õiged kohtumõistjad.

¹⁶Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

¹⁷Mina armastan neid, kes armastavad mind, ja kes otsivad mind, need leiavad minu.

¹⁷Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

¹⁸Minu juures on rikkus ja au, jääv varandus ja hüvang.

¹⁸Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

¹⁹Minu vili on kullast parem, parem koguni kui puhas kuld, ja mu saak on parem kui valitud hõbe.

¹⁹Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

²⁰Ma jäin õigluse rajale, keset õiguse jalgteid,

²⁰Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

²¹et anda jõukust neile, kes mind armastavad, ja et täita nende varakambreid.

²¹Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

²²Issand lõi mind oma töö alguses, esimesena oma töödest muistsel ajal.

²²Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

²³Igavikust alates on mind eraldatud, ürgajast peale, enne maailma algust.

²³Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

²⁴Ma olen sündinud enne sügavusi, enne kui puhkesid allikad.

²⁴Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

²⁵Veel enne kui mäed paigale pandi, enne künkaid sündisin mina,

²⁵Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

²⁶kui ta veel ei olnud teinud maad ega maastikku, ei maailma esimest tolmukübetki.

²⁶Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

²⁷Kui tema valmistas taevad, olin mina seal, siis kui ta joonistas sõõri sügavuse pinnale,

²⁷Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

²⁸kui ta kinnitas pilved ülal, kui said jõuliseks sügavuse allikad,

²⁸Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

²⁹kui ta merele pani piiri, et veed ei astuks üle tema käsust, kui ta kinnitas maa alused,

²⁹Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

³⁰siis olin mina tema kõrval kui lemmiklaps, olin päevast päeva temale rõõmuks, mängisin igal ajal tema ees,

³⁰Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

³¹mängisin tema maailma maa peal ja tundsin rõõmu inimlastest.

³¹Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

³²Ja nüüd, pojad, kuulge mind! Õndsad on need, kes hoiavad minu teed.

³²A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

³³Kuulge õpetust ja saage targaks, ärge jätke seda tähele panemata!

³³Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

³⁴Õnnis on inimene, kes kuulab mind, kes päevast päeva valvab mu ustel, on vahiks mu uksepiitade juures.

³⁴Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

³⁵Sest kes leiab minu, leiab elu ja saab Issanda hea meele osaliseks.

³⁵Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

³⁶Aga kes ei taba mind, teeb kahju oma hingele; kõik, kes vihkavad mind, armastavad surma.'

³⁶Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.