1Õndsad on need, kelle elutee on laitmatu, kes käivad Issanda Seaduse järgi!
1Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2Õndsad on need, kes peavad tema tunnistusi ja nõuavad teda kõigest südamest,
2Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3kes ei tee ka ülekohut, vaid käivad tema teedel!
3Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4Sina oled käskinud oma korraldusi hästi pidada.
4Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5Oh, et mu elutee oleks kindel, et ma peaksin su määrusi.
5Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6Siis ma ei jää häbisse, pannes tähele kõiki su käske.
6Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7Ma tahan sind tänada õiglasest südamest, õppides su õiguse seadusi.
7Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8Ma tahan pidada su määrusi, ära mind hülga päriselt!
8Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9Kuidas hoiab noor inimene oma teeraja selge? Kui ta seda peab sinu sõna järgi.
9Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10Ma nõuan sind kõigest oma südamest, ära saada mind kõrvale oma käskudest!
10Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11Ma panen su sõna tallele oma südamesse, et ma ei teeks pattu sinu vastu.
11V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12Tänu olgu sulle, Issand! Õpeta mulle oma määrusi!
12Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13Oma huultega ma loen üles kõik sinu suu seadused.
13Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14Sinu tunnistuste teedel ma rõõmutsen enam kui kogu rikkusest.
14Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15Ma mõlgutan mõtteid sinu korralduste üle ja vaatlen sinu teeradu.
15O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16Sinu määrustest ma tunnen head meelt, ma ei unusta sinu sõna.
16V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17Tee head oma sulasele, et ma elaksin ja hoiaksin sinu sõna!
17Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18Ava mu silmad nägema su Seaduse imesid!
18Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19Ma olen võõras maa peal, ära peida mu eest oma käske!
19Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20Mu hing nõrkeb igatsusest su seaduste järele igal ajal.
20Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21Sa sõitlesid ülbeid, äraneetuid, kes eksivad eemale su käskudest.
21Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22Veereta mu pealt ära teotus ja häbistus, sest ma pean sinu tunnistusi!
22Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23Vürstidki istuvad ja kõnelevad isekeskis minu vastu, aga sinu sulane mõtiskleb sinu määrustest.
23Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24On ju sinu tunnistused mu rõõmustajad ja mu nõumehed.
24Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25Mu hing on põrmu küljes kinni, elusta mind oma sõna järgi!
25Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26Sinule ma jutustan oma teid ja sa vastad mulle; õpeta mulle oma määrusi!
26Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27Oma korralduste teedest lase mind aru saada, ja ma tahan meelt mõlgutada su imeasjade üle.
27Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28Mu hing valab pisaraid meelehärmist - tõsta mind üles oma sõna järgi!
28Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29Vale tee hoia minust eemal ja kingi mulle armust oma Seadus!
29Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30Ma olen valinud ustavuse tee, ma olen pannud enese ette sinu seadused.
30Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31Ma pean kinni su tunnistustest, Issand. Ära lase mind sattuda häbisse!
31Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32Ma jooksen su käskude teed, sest sina teed mu südame avaraks.
32Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33Õpeta mulle, Issand, oma määruste teed, et ma seda otsani peaksin!
33He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34Anna mulle arusaamist panna tähele su Seadust ja seda pidada kõigest südamest!
34Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35Lase mind käia sinu käskude jalgrajal, sest see meeldib mulle!
35Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36Pööra mu süda oma tunnistuste poole, aga mitte ahnuse poole!
36Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37Eemalda mu silmad tühja vaatamast, elusta mind oma teedel!
37Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38Kinnita oma sulasele oma sõna, mis saadab sind kartma!
38Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39Eemalda mu teotus, mida ma kardan, sest sinu seadused on head!
39Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40Näe, ma igatsen su korraldusi, elusta mind oma õiguse läbi!
40Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41Tulgu mulle sinu heldus, Issand, ja su pääste su ütluse järgi,
41Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42et ma vastaksin oma teotajaile; sest ma loodan sinu sõna peale!
42Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43Ära kisu ilmaski mu suust ära tõesõna, sest ma loodan su seaduste peale!
43A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44Ma tahan hoida su Seadust alati, ikka ja igavesti,
44I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45ja avaruses käia, sest ma nõuan sinu korraldusi.
45A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46Ma tahan rääkida su tunnistustest kuningate ees ja mitte häbeneda.
46Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47Ma tahan ennast rõõmustada sinu käskudega, mida ma armastan.
47Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48Ma tõstan oma käed su käskude poole, mida ma armastan, ja mõlgutan meelt su määruste üle.
48Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49Tuleta meelde sõna oma sulase kohta, mille peale sa mind oled pannud lootma!
49Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50See on mulle troostiks mu viletsuses, et su ütlus mind elustab.
50Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51Ülbed pilkavad mind väga; ometi ma ei pöördunud kõrvale su Seadusest.
51Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52Mul seisid meeles, Issand, su seadused muistsest ajast ja ma sain troosti.
52Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53Tuline viha on mind haaranud õelate pärast, kes hülgavad su Seaduse.
53Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54Su määrused on mu kiituslauluks mu võõraspõlve majas.
54Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55Mulle meenub öösel su nimi, Issand, ja ma hoian su Seadust.
55Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56See sai mulle osaks sellepärast, et ma pidasin su korraldusi.
56Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57Issand on mu osa; ma olen öelnud, et ma pean sinu sõnu.
57Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58Ma püüan kõigest südamest leevendada su palet, ole mulle armuline oma ütlust mööda!
58Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59Ma uurin oma teid ja pööran oma jalad jälle su tunnistuste poole.
59Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60Ma tõttan aega viitmata pidama sinu käske.
60Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61Õelate köidikud punusid end mu ümber; aga mina ei unusta su Seadust.
61Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62Südaööl ma tõusen üles sind tänama su õiguse seaduste eest.
62O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63Mina olen kõigi nende kaaslane, kes sind kardavad ja peavad sinu korraldusi.
63Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64Ilmamaa on täis sinu heldust, Issand; õpeta mulle oma määrusi!
64Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65Sina, Issand, oled teinud head oma sulasele oma sõna järgi.
65Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66Head arusaamist ja tundmist õpeta mulle, sest ma usun su käske!
66Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67Enne kui mind vaevati, eksisin ma eemale; aga nüüd ma hoian sinu ütlusi.
67Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68Sina oled hea ja teed head; õpeta mulle oma määrusi!
68Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69Ülbed sepitsevad mu peale valejutte, aga mina pean kõigest südamest sinu korraldusi.
69Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70Nende süda on tuim nagu rasv, aga mina tunnen rõõmu sinu Seadusest.
70Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71Mulle on hea, et mind vaevati, et ma õpiksin su määrusi.
71K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72Seadus su huultelt on mulle kallim kui tuhanded kulda ja hõbedat.
72Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73Sinu käed on mind teinud ja valmistanud, anna mulle arusaamist, et ma õpiksin sinu käske!
73Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74Kes sind kardavad, näevad mind ja rõõmustavad, et ma loodan sinu sõna peale.
74Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75Ma tean, Issand, et su seadused on õiged ja et sa ustavuses mind oled vaevanud.
75Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76Olgu nüüd su heldus mulle troostiks, nõnda nagu sa oled ütelnud oma sulasele!
76Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77Tulgu su halastused minu peale, et ma elaksin, sest sinu Seadus on minu rõõm!
77Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78Jäägu häbisse ülbed, et nad mind valega on ära eksitanud! Mina mõlgutan meeles sinu korraldusi.
78Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79Pöördugu minu juurde need, kes sind kardavad ja tunnevad su tunnistusi!
79Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80Olgu mu süda laitmatu su määrustes, et ma ei jääks häbisse!
80Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81Mu hing on lõppemas, oodates su abi, ma loodan sinu sõna peale.
81Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82Mu silmad on lõppemas, igatsedes su ütlust; ma küsin: 'Millal sa trööstid mind?'
82Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83Sest ma olen nagu nahkastja suitsus; sinu määrusi ma ei ole aga unustanud.
83Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84Kui palju päevi on veel su sulasel? Millal saadad täide kohtuotsuse mu tagakiusajate kallal?
84Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85Ülbed on kaevanud mulle auke, need, kes ei ela su Seaduse järgi.
85Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86Kõik su käsud on tõde; valega kiusatakse mind taga. Aita mind!
86Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87Peaaegu oleksid nad lõpetanud minu elu maa peal. Mina aga ei ole hüljanud su korraldusi.
87Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88Oma heldust mööda elusta mind, siis ma hoian sinu suu tunnistust!
88Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89Igavesti, Issand, jääb püsima sinu sõna taevas.
89Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90Põlvest põlve kestab su ustavus. Sina oled kinnitanud maa ja see seisab.
90Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91Sinu seaduste kohaselt nad püsivad tänapäev, sest need kõik on sinu sulased.
91Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92Kui sinu Seadus ei oleks olnud mu rõõm, siis ma oleksin hukkunud oma viletsuses.
92Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93Ma ei unusta iialgi su korraldusi, sest nendega sa oled mind elustanud.
93Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94Sinu oma olen mina, päästa mind, sest ma nõuan taga su korraldusi!
94Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95Õelad lootsid mind hukata; mina panen tähele sinu tunnistusi.
95Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96Ma olen näinud, et ka kõige täiuslikumal asjal on lõpp, kuid sinu käsk on väga avar.
96Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97Kuidas ma armastan sinu Seadust! Iga päev mõlgutan ma mõttes seda.
97Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98Sinu käsud teevad mind targemaks mu vaenlastest, sest nad on minu päralt igavesti.
98Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99Ma olen mõistlikum kui kõik mu õpetajad, sest ma olen mõlgutanud mõttes su tunnistusi.
99Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100Ma olen arukam kui vanad, sest ma panen tähele su korraldusi.
100I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101Ma hoian oma jalad eemale kõigilt kurjadelt teedelt, et pidada sinu sõna.
101Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102Ma ei tagane sinu seadustest, sest sina õpetad mind.
102Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103Kui mahe on su ütlus mu suulaele, enam kui mesi mu suule.
103Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104Su korraldustest ma olen saanud arukaks, sellepärast ma vihkan kõiki vale teeradu.
104Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105Sinu sõna on mu jalale lambiks ja valguseks mu teerajal.
105Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106Ma olen vandunud ja täidan seda, et ma pean sinu õiguse seadusi.
106Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107Ma olen väga vaevatud. Issand, elusta mind oma sõna järgi!
107Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108Minu suu vabatahtlikud ohvrid olgu su meelt mööda, Issand, ja õpeta mulle oma seadusi!
108Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109Mu hing on alati mu pihus ja sinu Seadust ma ei unusta.
109Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110Õelad on mulle pannud püüdepaela, kuid mina ei eksi ära sinu korraldustest.
110Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111Su tunnistused ma olen saanud pärandiks igavesti, sest nad on mu südame rõõm.
111Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112Ma pöörasin oma südame tegema su määruste järgi alaliselt ja otsani.
112Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113Ma vihkan kahepaikseid mõtteid, aga sinu Seadust ma armastan.
113Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114Sina oled mu kaitse ja kilp; sinu sõna peale ma loodan.
114Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115Taganege minust, te kurjategijad, ja ma pean oma Jumala käske!
115Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116Kinnita mind oma ütluse järgi, et ma elaksin, ja ära lase mind sattuda häbisse mu lootuses!
116Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117Toeta mind, et ma pääseksin, siis ma vaatlen alati su määrusi!
117Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118Sa ei pane mikski neid, kes eksivad eemale sinu määrustest, sest nende kavalus on asjatu.
118Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119Sa koristad ära kõik õelad maa pealt kui räbu, sellepärast ma armastan sinu tunnistusi.
119Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120Hirmust sinu ees tuleb värin mu lihasse ja ma kardan su seadusi.
120Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121Ma olen toiminud seadust ja õigust mööda, ära jäta mind mu rõhujate kätte!
121Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122Kosta oma sulase eest tema heaks, ärgu rõhugu mind ülbed!
122Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123Mu silmad on lõppenud ootamast su abi ja su õiguse tõotust.
123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124Tee oma sulasega oma heldust mööda ja õpeta mulle oma määrusi!
124Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125Mina olen su sulane; anna mulle arusaamist, et ma tunnetaksin su tunnistusi!
125Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126Aeg on Issandal tegutseda; on ju tehtud tühjaks su Seadus.
126Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127Seepärast ma armastan su käske enam kui kulda ja selgemat kulda;
127Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128seepärast ma pean kõiki su korraldusi täiesti õigeks, ma vihkan iga valeteed.
128A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129Imelised on sinu tunnistused, sellepärast hoiab neid minu hing.
129Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130Kui su sõnad avanevad, annavad nad valgust, tehes arukaks kohtlasi.
130Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131Ma avan oma suu ja ahmin, sest ma ihaldan su käske.
131Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132Kaldu minu poole ja ole mulle armuline, see on nende õigus, kes armastavad sinu nime.
132Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133Kinnita mu samme oma ütlusega ja ära lase ühtki nurjatust saada meelevalda minu üle!
133Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134Lunasta mind inimeste rõhumisest, siis ma pean su korraldusi!
134Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135Lase oma pale paista oma sulase peale ja õpeta mulle oma määrusi!
135Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136Veeojad voolavad mu silmist nende pärast, kes ei pea su Seadust.
136Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137Sina oled õige, Issand, ja su seadused on õiglased.
137Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138Sa oled seadnud oma tunnistused õiguses ja väga suures ustavuses.
138Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139Minu kiivus on mind kulutanud, sest mu rõhujad on unustanud sinu sõnad.
139Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140Mis sa oled öelnud, on sulatatud väga selgeks, ja su sulane armastab seda.
140Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141Ma olen vähene ja halvaks pandud, kuid ma ei unusta sinu korraldusi.
141Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142Su õigus on õigus igaveseks ja su Seadus on tõde.
142Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143Kitsikus ja ahastus on mind tabanud, aga su käsud on mu rõõm.
143Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144Su tunnistuste õigus jääb igavesti; anna mulle arusaamist, et ma elaksin!
144Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145Ma hüüan kõigest südamest, kosta mulle, Issand! Ma tahan pidada su määrusi.
145Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146Ma hüüan sinu poole, päästa mind, et ma peaksin su tunnistusi!
146K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147Ma jõudsin koidust ette ja hüüdsin. Sinu sõna peale ma loodan.
147Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148Mu silmad jõuavad ette vahikordadest, et mõlgutada mõttes su ütlust.
148Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149Kuule mu häält oma helduse pärast! Issand, elusta mind oma seadusi mööda!
149Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150Mulle lähenesid ilguste toimepanijad; nemad on sinu Seadusest kaugel.
150Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151Sina oled ligi, Issand, ja kõik su käsud on tõde.
151Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152Ammu ma teadsin sinu tunnistustest, et sa need oled rajanud igavesti.
152Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153Vaata mu viletsust ja vabasta mind, sest ma ei unusta su Seadust!
153Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154Aja mu tüliasja ja lunasta mind, elusta mind oma ütlust mööda!
154Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155Õelaist on pääste kaugel, sest nad ei hooli su määrustest.
155Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156Sinu halastus, Issand, on suur. Elusta mind oma seadusi mööda!
156Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157Palju on mu tagakiusajaid ja rõhujaid, kuid mina ei pöördu kõrvale su tunnistustest.
157Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158Ma nägin äraandjaid ja tundsin tülgastust, sest nemad ei hooli sinu ütlustest.
158Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159Vaata, kuidas ma armastan sinu korraldusi, Issand! Elusta mind oma heldust mööda!
159Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160Sinu sõna sisu on tõde ja kõik su õiguse seadused jäävad igavesti.
160Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161Vürstid kiusavad mind taga põhjuseta, aga minu süda tunneb hirmu sinu sõna ees.
161Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162Ma rõõmutsen su ütlusest nagu see, kes leiab palju saaki.
162Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163Ma vihkan valet ja see on mu meelest jäle, ent sinu Seadust ma armastan.
163Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164Seitse korda päevas ma kiidan sind su õiguse seaduste eest.
164Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165Sinu Seaduse armastajail on suur rahu ja nad ei komista.
165Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166Ma ootan päästet sinult, Issand, ja teen su käske mööda.
166Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.
167Mu hing hoiab su tunnistusi ja ma armastan neid väga.
167Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168Ma pean su korraldusi ja su tunnistusi, sest kõik mu teed on sinu ees.
168Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169Jõudku mu halamine su palge ette, Issand! Anna mulle arusaamist oma sõna mööda!
169Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170Tulgu mu anumine su palge ette, päästa mind oma ütlust mööda!
170Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171Mu huuled lasku hoovata kiitust, sest sa õpetad mulle oma määrusi!
171I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172Mu keel kuulutagu sinu ütlusi, sest kõik su käsud on õigus!
172Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173Olgu su käsi mind aitamas, sest ma olen valinud su korraldused!
173Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174Ma igatsen päästet sinult, Issand, ja sinu Seadus on mu rõõm.
174Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.
175Elagu mu hing, et ta sind kiidaks, ja su seadused aidaku mind!
175Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176Ma olen eksinud nagu kadunud lammas. Otsi oma sulast, sest ma ei unusta su käske!
176Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.